Případné zneužití dopingu je vždy spojené se značným rizikem – jak pro vlastní zdraví, tak pro sportovní kariéru. A přece stále znovu a znovu dělají někteří sportovci pokusy, jak zvýšit výkonnost s nezákonnou pomocí dopingových látek. Vědomé sáhnutí k zakázaným látkám nebo metodám ale zpravidla nespadne jen tak z nebe. Příčiny a pozadí takového rozhodnutí jsou rozmanité a sahají od tlaku na výkon až po zkušenosti z dětství a vlivu prostředí. Špatná výchova či negativní vliv prostředí případně i školy mohou potom v již žákovském či dorosteneckém věku vést ke zneužití zakázaných látek a metod dopingu.

Velice důležitá je v boji proti dopingu vlastní sebedůvěra. Často se najednou sejde mnoho různých faktorů, které vedou především u mládeže k vědomému rozhodnutí pro zneužití zakázaných látek. Zároveň může sehrát u této věkové skupiny negativní roli i nedostatek informací o nebezpečí dopingu. Je proto záhodno, aby měla mládež podporu svého okolí, a tak se mohla správně vyrovnávat s tlakem na výkony, s porážkami a krizemi. Měla by nacházet konstruktivní cestu ke správnému řešení problémů. Jen tak se z mladého sportovce vyvine silná osobnost se smyslem pro morální hodnoty a fair play.

Často to nejsou sami sportovci, kdo se aktivně podílí na zneužití dopingu. Negativní roli při rozhodování vzít nebo nevzít zakázanou látku hrají špatní rádci, falešní přátelé, a bohužel také někteří trenéři. Přitom se nabídka dopingu často prezentuje pod nevinnými označeními jako „optimalizace stravy“ nebo „podpůrná opatření“. V některých případech může sehrát svoji roli i nevhodné prostředí (špatné rodinné zázemí, přátelé, klub a parta), což může zejména u mládeže vést až k rozhodnutí vzít si dopingovou látku či použít zakázanou metodu.

Náklonnost či nechuť ke konzumaci zakázaných látek a metod zvyšujících výkon se u mládeže vyvíjí již v raném věku. Už od dětství si může osvojit špatné příklady a návyky od rodičů či jiných dospělých ze svého okolí. Také lékaři mohou mládež naučit brát na každý stav, kdy se necítí dobře, nějaký lék. Proti bolení hlavy pomáhají tablety, ale také proti nervozitě nebo nespavosti se dá něco brát. Teenageři se tak naučí, že „malí pomocníci“ (rozuměj léky či doplňky stravy) mohou pomoci zbavit nemoci, nervozity, únavy, nespavosti nebo bolesti. Když například rodiče dávají svému dítěti vitamínové preparáty s odůvodněním, že se tak budou moci ve škole lépe soustředit, pak se sice jedná o zdánlivě neškodný prostředek – rozhodující je ale argumentace, kterou si děti osvojí: „Vezmu něco, abych mohl podávat lepší výkony nebo měl více energie“. Pokud se mládež tímto způsobem učí brát léky a jiné prostředky, může se to později projevit negativním způsobem třeba při rozhodování vzít či nevzít doping. Zvyšuje se tak ochota sáhnout v případě osobních i sportovních krizí k prostředkům na vyřešení problémů. Je prokázáno, že konzumace potravinových doplňků, zejména vitamínů a minerálních látek, aniž byl prokázán jejich nedostatek v těle, může již v mládí připravit cestu k dopingové pasti, protože se mládež brzy naučí na vše „něco“ brát. O případném užívání doplňků stravy by v zásadě neměli uvažovat mladiství před dovršením plnoletosti.

V dnešní společnosti je vyvíjen stále větší tlak na co nejvyšší výkonnost, a to nejenom ve sportu. Děti to pociťují už velmi brzy – již v mateřské školce a později ve škole, ale také při sportovním tréninku či soutěžích a závodech. Mládež má často pocit, že vlastními silami nedocílí očekávané výsledky, které od nich požaduje okolí (učitelé, trenéři, rodiče…), a tak v naději, že tuto zátěž lépe zvládne, se potom rozhodne vzít si léky, potravinové doplňky nebo další „malé pomocníky“, které však mohou obsahovat doping.

Důvody, proč mládež rozhodne dopovat, jsou následující:

Doping může existovat v každém odvětví sportu. Riziko používání zakázaných látek a metod však není ve všech sportovních odvětvích stejně vysoké. Jak je všeobecně známo, doping v první řadě slouží k nekalému zvýšení síly, rychlosti a vytrvalosti. Proto je riziko dopingu vysoké zejména v těch odvětvích sportu, kde tyto aspekty rozhodují. Obecně se kolektivní sporty hodnotí jako méně ohrožené zneužitím dopingu než individuální sporty, protože třeba taktika týmu je stejně důležitá jako síla, rychlost a vytrvalost. Výkonnost v týmových sportech také nezáleží jenom na jedinci, ale i na spoluhráčích a kolektivu. Riziko dopingu nicméně existuje také u nich zejména proto, že jsou dnes obecně rychlejší a silovější a rozhoduje i kvalita fyzické přípravy. To klade zvýšené nároky na tělesnou přípravu nejenom jedince, ale i celého kolektivu.

Riziko dopingu souvisí s tím, v jakém věku se zahájí specializovaný vrcholový trénink a zároveň kdy se začne budovat již specializovaná sportovní kariéra. Jak víme, někde je nutné absolvovat intenzivní a specializovaný trénink už v raném věku, což je spojené s velkým tlakem na výkony. Zároveň je nezbytné plnit také požadavky ve škole, což zvyšuje stres. V krizových situacích jsou pak více vystaveni nebezpečí zneužití dopingu ti mladí sportovci, kteří začnou již v raném věku vrcholově sportovat a zároveň se ještě nenaučili zvládat konstruktivním způsobem problémy a stres.

I teenageři by měli vědět, že většina rodičů a okolí je chce co nejvíce podporovat rozvíjením jejich talentu a potenciálu, aby podávali dobré výkony a úspěšně si budovali svou sportovní kariérou. Pro mladé sportovce je velmi důležité, aby nejenom ve svých rodinách, ale také v příbuzenstvu, u spoluhráčů, v okruhu přátel a v neposlední řadě u trenérů a u starších vzorů nacházeli osoby, které je uznávají a respektují. Jenže někdy se může snaha povzbudit a podpořit mladé sportovce obrátit v pravý opak. V případě, že je tento tlak příliš velký a neúměrný, vede mladého sportovce k ještě většímu stresu. Dalším nebezpečím je i to, když okolí stanovuje pro mladého závodníka příliš vysoké výkonnostní cíle. Pokud žije sportovní talent delší dobu s pocitem, že očekávání nemůže naplnit, vede to ke ztrátě odvahy poprat se s problémy. Z enormního očekávání co nejlepších výkonů může snadno vzniknout určitá letargie a následně až krize.

Není pravdou ani to, že jenom přílišný tlak okolí na mladého sportovce spojený s očekáváním vede ke stresu. V případě, že okolí mladého sportovce neprojevuje patřičný zájem o jeho započatou sportovní kariéru nebo ji dokonce odmítá a ignoruje, může to pro něj mít negativní důsledky. Nezájem okolí o jeho sportovní kariéru může současně znamenat velkou zátěž. Uznání a úcta k výsledkům jsou pevným základem, na němž si každý mladý člověk buduje svou vlastní životní cestu založenou na přiměřeném sebevědomí – ať v rámci sportu nebo mimo něj.

Mohou existovat i další okolnosti, které nakonec vedou ke zneužití dopingu. Důležitou roli přitom hraje stanovení odpovídající a reálné úrovně výkonů pro danou věkovou skupinu. Co může hrát důležitou roli a co chrání mládež před dopingem? Rozhodující je, jakým způsobem se mladí sportovci vyrovnávají s vysokými požadavky na výkony, jak překonávají porážky a krizové situace. Důležité je, aby mládež věděla, kde má vlastní hranice výkonnosti. A kromě sportovních ambicí by měly existovat i další oblasti života, kde mládež hledá své vlastní uznání a uplatnění. Vyrovnávacími faktory a regulativními momenty mohou pro ně být i koníčky, zájmy a kontakty s přáteli a známými, kteří se realizují v životě mimo sport.

Pokušení brát látky zvyšující výkon je ve sportu vysoké – v některých sportech dokonce velmi vysoké. Avšak silná osobnost, která umí zhodnotit a akceptovat své vlastní možnosti a hranice, dokáže tomuto nebezpečí odolat. Mladý sportovec by se měl snažit si sám vybudovat dostatek sebedůvěry a sebeúcty a přitom být schopen dobře komunikovat, dokázat zvládat tlak spojený s očekáváním, překonávat porážky a krize. Pouze silná osobnost odmítne doping jako rychlé, avšak špatné řešení. V prevenci dopingu se takové vlastnosti označují jako ochranné faktory.

S oddílem, v němž trénuje a za který startuje při soutěžích, bývá mladý sportovec úzce spojen po mnoho let. Podmínky pro sport a regeneraci, s nimiž se tam setkává, tvoří základ pro jeho budoucí sportovní kariéru. Prostředí a další uvedené aspekty mohou být pro jeho další vývoj výhodné nebo nevýhodné.

Pro mladé sportovce je důležité vyhledávat a udržovat hned od počátku sportovní kariéry kontakt a komunikaci se svým okolím. To hraje významnou roli jednak v průběhu jejich aktivní sportovní kariéry, ale i v dalším životě. Čím je delší doba tréninku, tím je většinou vztah mezi trenérem a závodníkem pevnější. Vzájemná vazba mezi trenérem a mladým sportovcem se může na sportovní a osobní vývoj projevit jak pozitivně, tak i negativně. Mladý závodník by měl vědět, jaké možnosti a šance má v konkrétním sportovním oddíle, a jak se dají případně zlepšit. Trenéři nesou také vysokou zodpovědnost v procesu rozhodování teenagera, zdali si vzít doping či nikoli. Mohou u svých svěřenců vytvořit a podpořit negativní názor na doping. Někdy se však stává, že tlak na úspěchy, který často spočívá i na bedrech trenérů, je předáván dál na mladé sportovce a ti jsou tak vystavováni enormnímu tlaku. Když mladý sportovec tlaku podlehne, potom se může snadno uchýlit k dopingu.

Samozřejmě se nedá zcela odhadnout, zda se mladý sportovec jednou nedostane do kontaktu s dopingem. Stejně jako každý dospívající přijme jednoho dne i mladý sportovec zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Příčiny a důvody nutné změny by měly být komplexní. Okolí může nést zodpovědnost za jednání mladého sportovce jenom do určitého věku, potom už záleží jenom na něm, kam se jeho cesty budou dál ubírat. Je jasné, že na utváření charakteru mládeže má svůj podíl kromě výchovy, vrozených vlastností i jeho okolí. Mladý sportovec by si měl sám osvojit takové vlastnosti, které by mu dopomohly správně řešit životní situace.

Především vrcholový a výkonnostní sport, ale i některé formy rekreačně prováděných pohybových aktivit (např. při společných vystoupeních na všesokolských sletech) často mají či mohou mít svou orientací na výkony a úspěch vysokou symbolickou hodnotu jak pro samotné sportovce, tak i pro společnost. Nejlepší sportovci ukazují, jak překonávat překážky, odolávat zátěžím a únavě. Náročným tréninkem posunují domnělé hranice výkonnosti a rekordů. Kdo upadne, ten zase vstane. Prosazuje se extrémní výdrž a bezpodmínečná vůle vítězit. Právě toto fascinovalo mnoho mladých sportovců na jejich dospělých idolech a bylo pro ně inspirací pro jejich rozhodnutí věnovat se vrcholovému sportu.

Zatímco někteří sportovci vyžadují sami od sebe příliš mnoho a mají nepřiměřenou ctižádost, jiní zase cítí, že nemohou natrvalo odolávat vysokému tlaku na výkony a pociťují to stále více jako přítěž. Může se tak šířit strach ze selhání, z konkurence a z možného konce velkého snu. Důsledkem je ztráta víry v sama sebe. Pokud navíc následuje po neúspěších jen kritika – ze strany trenérů nebo rodičů a okolí – pak se víra ve vlastní síly jednoho dne ztratí. Vzniká pocit, že už nic nejde. Mladí sportovci by se proto měli už brzy naučit dávat si reálné cíle a být s dosaženými úspěchy a vlastními výkony spokojeni. Pouze tak je možné další zvyšování výkonů. Je nutné se naučit odhadnout své vlastní hranice a akceptovat je. Měli by mít tolik sebedůvěry, aby mohli odolávat tlaku zvenčí a soustředit se na dosažení maxima svých vlastních možností. Je také důležité, aby okolí mladého sportovce podporovalo tím, že ho povzbudí, pochválí a vyjádří uznání za již vykonané a dosažené výkony a výsledky, i když sklidil zatím jen částečné úspěchy.

Pokud mladý sportovec trvale stagnuje ve svých výkonech nebo se dokonce zhoršuje, důvodem může být dosažení individuální hranice výkonnosti. Příčinou tohoto stavu však může být i jeho sportovní nebo osobní krize. V tomto případě je nutný vzájemný dialog mezi sportovcem a jeho okolím. Ve společných rozhovorech lze nalézat různá strategická řešení. Mohou spočívat např. ve změně tréninku nebo prostě v tom, že si vyzkouší nějaký jiný sport, i když to znamená změnu jeho sportovních perspektiv. Je obzvláště důležité, aby teenager cítil podporu svého okolí při hledání a naplnění alternativních životních plánů, a to nejenom ve sportu.

I nejlepší sportovci musí umět snášet porážky. Zažívají těžké doby, když výkon stagnuje nebo se dostaví propad kvůli zranění či z jiných důvodů. Krize patří k výkonnostnímu sportu. Pro žádného sportovce není jednoduché tyto situace zvládat. Mohou vyvolat vnitřní neklid a strach z porážek a stát se natrvalo psychickou zátěží. Zdaleka ne každý slavný sportovní idol je také vzorem v tom, jak se v takových krizových situacích zachovat. Špatně zvoleným řešením může být potom doping. S pomocí zakázaných látek se může sportovec pokusit překonat třeba jenom dočasný propad výkonnosti. Jedinou cestou z této krize je však poučení se z neúspěchů a snaha přijít na kloub tomu, co bylo příčinou porážek. Z prodělaných krizí lze čerpat novou sílu a motivaci. Je dobré mít stále na mysli, že doping bude dříve nebo později odhalen a potrestán a nikdy nemůže být cestou z osobní krize.

Právě mladí sportovci pociťují neúspěchy často jako něco, co je sráží dolů. Pocit vlastní hodnoty klesá. Aby mohli ve výkonnostním sportu obstát dlouhodobě, je důležité naučit se konstruktivně přistupovat k porážkám a poklesům úrovně výkonnosti. Mohou tak sami přijít na to, jak je zvládat, protože právě ony jsou součástí každé kariéry. Překonávání překážek vlastními silami zároveň pomáhá k tomu, aby odolali pokušení dopingu. K tomu např. patří schopnost akceptace, že jiní jsou lepší a ne každý se může dostat na nejvyšší úroveň. I méně významné umístění může být považováno za úspěch. Kromě toho pomáhá mladým sportovcům jistota, že je někdo i v těžkých fázích kariéry podrží a povzbudí.

Pokud se porážky a poklesy výkonu stávají zátěží, pak je právě pro mladé lidi nejdůležitější, aby sami požádali o rozhovor s někým, s kým o tom mohou otevřeně mluvit. Taková diskuze pomůže mladému sportovci se rychleji dostat z dočasného poklesu výkonnosti nebo i z delší krize.