S datem vstupu do EU 1. května 2004 vstoupil v účinnost nový zákon o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb., který obsahuje i změny v případě uplatňování DPH při poskytování služeb cestovního ruchu.

Ten je povinen použít plátce - poskytovatel cestovní služby, který poskytuje cestovní službu vlastním jménem zákazníkovi.

Cestovní službou se rozumí poskytnutí kombinace služeb cestovního ruchu, pokud jsou jednotlivé služby nakoupené od jiných osob a zároveň prodávány zákazníkovi. Cestovní službou může být i služba, která zahrnuje jedinou nakoupenou službu cestovního ruchu, a to ubytování nebo dopravu osob. (Pokud CK nakoupí ubytování v hotelu a použije ho pro vlastní potřeby, např. pro školení svých zaměstnanců, pak se použije běžný režim. Pokud ovšem ubytování prodává dále zákazníkovi, použije zvláštní režim).

Místo plnění pro cestovní službu - je sídlo, místo podnikání nebo provozovna plátce, který poskytuje cestovní službu (místem plnění pro subjekty se sídlem v ČR, poskytující cestovní službu, je tedy vždy ČR).

Základem daně je přirážka plátce, který poskytuje cestovní službu, snížená o daň z přirážky. Přirážka se vypočítá jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou má obdržet plátce za poskytnutou cestovní službu a součtem cen za nakoupené služby a zboží od jiných osob přímo zahrnuté do cestovní služby (tj. v podstatě v předběžné kalkulaci si zdaníme svou obchodní přirážku ). Cenou za nakoupené služby případně zboží se rozumí úplata, kterou má obdržet dodavatel této služby případně zboží.

Jedná se vlastně o rozdíl mezi prodejní cenou a cenou nakoupených služeb. CK pak odvádí až skutečnou daň, ne plánovanou.

Při použití zvláštního režimu plátce nesmí na daňovém dokladu samostatně uvést výši daně z přirážky a musí uvést sdělení, že byl použit zvláštní režim.

Příjemce cestovní služby nemá totiž při použití zvláštního režimu nárok na odpočet daně a pokud jede např. na služební cestu nesmí si DPH odečíst. (Ani to nejde, protože na dokladu daň nesmí být uvedená).

Plátce je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, a ta se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí poslední nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. Dnem poskytnutí poslední služby zahrnuté v cestovní službě je např. den návratu, pokud je v cestovní službě i přeprava nebo poslední den ubytování, pokud není zahrnuta přeprava, jedná se tedy o poskytnutí poslední služby nakoupené od jiných osob.

Cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi, potom je přirážka osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně (nikoli však s nárokem na odpočet daně u nakoupených služeb zahrnutých v cestovní službě). Z uvedeného vyplývá, že u zájezdů např. do Egypta, USA aj. se marže nedaní.

Plátce (CK), který poskytuje cestovní službu a uplatňuje zvláštní režim, nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiných členských státech u služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které jsou zahrnuty do cestovní služby. Zákaz odpočtu daně se netýká přijatých plnění, která nejsou součástí cestovní služby (režijní náklady, vybavení firmy apod.)

Opravné daňové přiznání uskutečňují téměř všechny CK, které pořádají pobytové zájezdy. Kalkulace těchto pobytových zájezdů se počítá za všechny turnusy, které často začínají již koncem května a celý blok za sebou jdoucích turnusů končí např. v září.

Skutečná výše přirážky není v den uskutečnění zdanitelného plnění, tj. v den, kdy daný turnus skončil, známa a dochází k rozdílům vlivem skutečně placených úhrad za poskytované služby např. v závislosti na využití kapacit, slev z cen z jiných důvodů, a dále především díky změně mezi skutečným počtem klientů za celé období a plánovaným počtem klientů z období, kdy CK počítala kalkulaci a odhadovala počet klientů (brala do úvahy riziko neobsazení).

Proto je u přirážky za zprostředkování služeb cestovního ruchu stanoveno, že za základ daně slouží výše přirážky stanovená a známá v den uskutečnění zdanitelného plnění a tedy v den povinnosti platit daň. CK v tuto dobu ovšem odvádí tu plánovanou daň, skutečnou daň zjistí až na konci sezony, tj. skončení daného produktu.

Na konci sezony v případě, že dochází ke změně úrovně cen poskytovaných služeb a upřesnění konečného počtu klientů, je CK povinna opravit výši přirážky a opravit tak i výši daně pro odvod do státního rozpočtu. Oprava se provádí v souladu se zákonem o DPH, rozdíl ve výši přirážky se považuje za samostatné zdanitelné plnění podléhající dani a na tento rozdíl plátce vystaví daňový dobropis, (tj. finanční úřad vrátí přeplatek daně) nebo vrubopis, (tj. CK odvede přeplatek daně, který jí vznikl).

V rámci tvorby poznávacích zájezdů, které se uskuteční, a hned po skončení zájezdu se provede vyúčtování daného zájezdu. Je známá skutečná výše marže a tím i DPH odvádí CK vždy již přesnou částku daně a není třeba dělat opravné daňové přiznání.

Při poskytnutí cestovní služby mohou být současně poskytnuty i vlastní služby nebo zboží (vlastní hotel, doprava vlastním autobusem), které nelze zahrnout do propočtu přirážky u zvláštního režimu. Při poskytnutí vlastní služby nebo zboží musí plátce uplatňovat daň na výstupu u jednotlivých zdanitelných plnění, tj. postupovat podle "běžného režimu".

Pokud je úplata za celý zájezd (nakoupenou cestovní službu a vlastní služby) vyjádřena jednou částkou, odečte se od celé úplaty obvyklá cena (tj. cena zjištěná) za vlastní služby. Tím se zjistí peněžní částka, která má být plátci zaplacena za cestovní službu, a z té se vypočte přirážka.

Při použití běžného režimu má CK nárok na odpočet daně u nakoupených služeb zahrnutých do cestovní služby a zároveň musí uplatnit u těchto služeb daň na výstupu.

Běžný režim může plátce použít:

Plátce, který uplatňuje „zvláštní režim“ a také uplatňuje „běžný režim", tj. uplatňuje daň u jednotlivých zdanitelných plnění, je povinen vést evidenci samostatně pro zvláštní režim a samostatně pro běžný režim.