Důchodová politika – stát působí důchodovou politikou na ceny výrobních faktorů, zejména na mzdy a zisky. Státní orgány mohou účinkovat na výši mzdových sazeb a cen, takže nepřímo jsou ovlivňovány také zisky. Důchodová politika bývá také označována jako mzdová nebo cenová politika, protože při jejím využití mohou být ovlivňovány výše mezd a zprostředkovaně i výše cen (např. pro státní zaměstnance zavádí stát administrativní kontrolu tím, že stanoví platové tabulky).

Pokud selhávají nástroje monetární a fiskální politiky, může vláda přikročit k uplatnění důchodové politiky s cílem snížit cenovou hladinu. Důchodovou politikou však dojde ke značnému zásahu do tržního mechanismu tvorby cen a mezd, proto jsou tato opatření veřejností kritizována a jejich uplatnění není příliš časté.

Mimo ovlivňování mezd, cen a vývoje inflace sleduje důchodová politika také další problematiku, a to nerovnosti v důchodech. Ty vznikají např. nerovnoměrným vlastnictvím výrobních faktorů domácnostmi, za které domácnosti obdrží mzdy, zisky, renty a úroky. Odměny za vlastnictví výrobních faktorů tvoří tzv. prvotní rozdělování důchodů, na které navazuje druhotné rozdělování důchodů nazývané též jako přerozdělování. Přerozdělování probíhá prostřednictvím státního rozpočtu, fondů sociálního a zdravotního pojištění a rozpočtů krajů a obcí. [1]