Potřeba směňovat si statky vznikala již s objevem dělby práce. Významný byl obchod mezi civilizacemi – tzv. Hedvábná stezka, který byl zaznamenán již okolo r. 500 př. n. l. Hedvábná stezka byla starověká a středověká trasa, která vedla z východní Asie přes střední Asii do Středomoří. Délka stezky je cca 8 000 km a tato obchodní trasa pomohla rozvoji starověkých civilizací od Číny, Mezopotámie, až po Indii či Itálii. Obchod mezi jednotlivými národy má vliv na průběh dějin, rozvoj vědy, techniky, kultury, šíření myšlenek…

Zahraničně obchodní politika je zaměřena na zahraniční obchod, kdy dochází k dovozu a vývozu zboží a služeb. Míra zapojení závisí na otevřenosti ekonomiky, její velikosti a vyspělosti.

Vysvětluje existenci mezinárodního obchodu. Země „A“ dosáhne absolutní výhody, pokud vyrábí určité zboží s absolutně nižšími náklady, než by jej vyrobily ostatní země. Tato země vyrábí s vyšší produktivitou – se stejným množstvím zdrojů je schopna vyrobit vyšší objem, než je tomu u jiných zemí. Z tohoto důvodu se země „A“ na dané zboží specializuje a dodává jej nejen na domácí trh, ale přebytky vyváží do zahraničí.

Teorie komparativních výhod vysvětluje, z jakého důvodu spolu také obchodují země, z nichž jedna má u výroby všech statků vyšší a druhá nižší produktivitu. Jedna země má absolutní výhodu u výroby všech statků. Země se zaměřuje na vývoz zboží, které má z pohledu této země absolutně nejnižší náklady a naopak dováží to zboží, u něhož jsou při domácí výrobě vynakládány absolutně nejvyšší náklady.

Tento cíl působí na agregátní nabídku a poptávku a následně ovlivňuje ostatní cíle hospodářské politiky: cenovou stabilitu a zaměstnanost.

Pokud stát žádným způsobem nezasahuje do mezinárodního obchodu, jedná se o „volný obchod“. V opačném případě s mezinárodním obchodem souvisí pojem „protekcionismus“. Díky existenci mezinárodního obchodu je zvyšována světová efektivnost. Příliš velký tlak na konkurenceschopnost však může některým firmám způsobovat potíže a v krajním případě jsou nuceny uzavřít výrobu a opustit trh. Výrobci se často sdružují do zájmových skupin (kupř. profesní zájmové organizace, cechy, sdružení, komory) s cílem zajistit si lepší vyjednávací pozici. Vlády pak přijímají taková opatření, která ochraňují domácí ekonomiku před nežádoucím negativními dopady. Protekcionismus jsou taková omezení a regulace zahraničního obchodu, která chrání slabá domácí odvětví tak, aby se zvýšila jejich schopnost prosadit své výrobky oproti levnějším konkurenčním výrobkům z dovozu. Formami protekcionismu mohou být:

Měnovou politikou se rozumí regulace měnových kurzů centrální bankou. Centrální banka provádí intervence na mezinárodních devizových trzích (nákupy či prodeje zahraničních měn za domácí měnu).

Měna – peněžní soustava určitého státu.

Měnový kurz – cena, za kterou se zahraniční měna nakupuje a prodává. Změna kurzu může proběhnout oficiálním zvýšením/snížením, nebo dojde ke změně kurzu na základě změny poptávky po měně/nabídky měny.

Pokud se jedná o kurz fixní, jejich změna může probíhat formou:

U volně pohyblivých měnových kurzů (floating, řízený floating) centrální banka ovlivňuje měnový kurz pomocí nákupů či prodejů cizí měny, čímž dochází k utváření měnového kurzu vlivem změn na straně nabídky měny či poptávky po dané měně. Dochází zde k:

Nákupem eur centrální bankou a prodejem české koruny je vytvářen tlak na depreciaci (znehodnocení) české koruny a apreciaci (zhodnocení) eura.

Kurzovní lístek – obsahuje kurzy devizového trhu, které jsou stanovovány Českou národní bankou na základě monitorování vývoje měn na mezibankovním devizovém trhu. Kurzy slouží ve smyslu zákona o účetnictví a dalších právních norem pro neobchodní účely, např. daňová a celní řízení, ohodnocování závazků a pohledávek… Kurzy jsou stanovovány vždy ve 14:15 hod. s platností na aktuální den a následně jsou zveřejněny.

Zahraniční (cizí) měna je považována za statek, který je poptáván a nakupován určitými subjekty. Poptávajícími mohou být např. turisté, firmy provádějící platby za zahraniční zboží či služby, vláda, domácí investoři investující svůj kapitál v zahraničí atd. Rozeznáváme:

Platební bilance – jedná se o statistický výkaz, který sleduje pohyb peněžních i nepeněžních toků mezi ekonomikou sledované země a zahraničím za určité období (zpravidla 1 rok). V platební bilanci se projeví množství zboží a služeb, které daná země vyvezla a dovezla, objem zahraničních investic (jejich příjem i vývoz), dlužnická pozice země vůči zahraničí a zároveň její věřitelská pozice, či změny v devizových rezervách země. Zjednodušeně tedy platební bilance sleduje mezinárodní obchod (pohyb zboží a služeb) a pohyb mezinárodního kapitálu mezi rezidenty a nerezidenty země za sledované období.

Platební bilanci sestavuje centrální banka, tedy Česká národní banka, na základě metodiky Mezinárodního měnového fondu v národní měně (CZK) a současně v eurech (EUR) a amerických dolarech (USD). Na webových stránkách ČNB (www.cnb.cz) se lze s jednotlivými údaji detailně seznámit. Data pro platební bilanci vycházejí z podkladů celních úřadů, bank a dalších finančních institucí, orgánů státní správy a samosprávy či různých statistických šetření.

Běžný účet tedy zahrnuje vývoz a dovoz zboží a služeb, výnosy z kapitálu, investic a práce (např. pracovní příjmy, úroky) a dále také jednostranné převody ve formě darů, výživného a dalších příspěvků. Na kapitálovém účtu jsou zachyceny převody kapitálového charakteru související s migrací obyvatelstva, investičními granty či převody nefinančních hmotných aktiv a nehmotných práv (patenty, autorská práva aj.). Finanční účet obsahuje transakce finančních aktiv a pasiv vlády, bankovní a podnikové sféry a ostatních subjektů a dělí se na přímé investice (10ti a více procentní podíl investora na základním kapitálu určité společnosti, který zajišťuje určitou míru kontroly dané společnosti), portfoliové investice (nejedná se o přímé investice na základním kapitálu, ale např. o majetkové cenné papíry s podílem vlastnictví do 10 %) a ostatní investice (zahrnují přijímání a poskytování úvěrů, např. dodavatelské či bankovní úvěry, půjčky aj.). Účet oficiálních měnových rezerv zachycuje zahraniční aktiva České národní banky, která mohou být využita jako zdroj regulace nerovnováhy platební bilance prostřednictvím intervencí na devizovém trhu. Saldo chyb a opomenutí vzniká z důvodu metodických a statistických nedokonalostí nebo např. kurzových rozdílů. [25]

Platební bilance respektuje pravidla podvojného účetnictví a účetně je vyrovnaná změnou devizových rezerv. Položky platební bilance mohou být kreditní a debetní. Kreditní položky znamenají příliv peněz do dané ekonomiky od nerezidentů, debetní položky jsou odlivem peněz z ekonomiky vlivem poskytovaných plateb nerezidentům. Konkrétním příkladem kreditní položky platební bilance je vývoz zboží či služeb, příliv přímých investic, přijaté úvěry ze zahraničí, nebo také snížení devizových rezerv. Příkladem debetní položky může být dovoz zboží a služeb, přímé investice do zahraničních subjektů, splácení úvěru poskytnutého zahraničním subjektem či zvýšení devizových rezerv.

Každá z transakcí v platební bilanci je zachycena dvakrát – jednou jako kreditní položka (znaménko +) a podruhé jako debetní položka (znaménko -). Účetně je tedy platební bilance vyrovnaná (součet kreditních a součet debetních položek sobě odpovídají), tato vyrovnanost je dána pohybem devizových rezerv. Dlouhodobě však devizové rezervy nemohou klesat (růst), proto mohou být využívány i jiné mechanismy, jako měnový, důchodový a cenový mechanismus.