Kapitola8
Hospodářská politika státu
Souhrn
Tato kapitola pojednává o hospodářské politice státu, která je využívána k ovlivňování vývoje národního hospodářství žádoucím směrem. Nastíněny jsou hlavní cíle, které hospodářská politika sleduje, a rovněž jsou podrobněji popsány nástroje hospodářské politiky, což jsou monetární politika, fiskální politika, zahraničně obchodní a měnová politika a důchodová politika.
Hospodářská politika (dále HP) - tvoří ji soubor cílů, nástrojů a opatření vlády, které jsou zaměřeny na ovlivňování národního hospodářství. HP je součástí obecné politiky a teoretickým východiskem pro uplatňování HP státu je makroekonomie. Jelikož se HP uskutečňuje v reálném prostředí daného státu, mohou se v jejím uplatňování projevovat různé protichůdné zájmy, a proto jsou možnosti HP omezené. Ekonomická teorie analyzuje konkrétní ekonomickou situaci a nastiňuje vládě možné postupy řešení vzniklých ekonomických problémů. Rozhodnutí, které řešení bude zvoleno, je vždy věcí vlády.
Podle toho, jaký je vztah k míře státních zásahů (regulace) a které cíle hospodářské politiky jsou upřednostňovány, se vytvořily tři směry HP:
- Keynesiánský
Zástupci keynesiánského směru vyžadují pružné reakce státu na vývoj národního hospodářství, vláda má využívat neustále státní zásahy k nápravě ekonomického vývoje.
Hlavním cílem HP keynesiánců je vysoký stupeň zaměstnanosti – všechny osoby hledající práci by ji měly získat. Z toho důvodu by výrobě (nabídce) měla odpovídat i agregátní poptávka po zboží a službách. Její růst je podporován státními výdaji a podporou růstu spotřeby.
Nejvýznamnější nástroj keynesiánců – fiskální politika.
- Konzervativní
Úlohou státu je vytvoření optimálních podmínek pro efektivní fungování tržního mechanismu (stanovit přesná pravidla pro všechny tržní subjekty, která budou zároveň dlouhodobě platná). Státní zásahy do činnosti tržního mechanismu mají být minimální.
Hlavním cílem HP je cenová stabilita, která následně zajistí i dostatečnou zaměstnanost. Dosažení cenové stability má napomoci stálý růst nabídky peněz, která je v souladu s dlouhodobým tempem růstu národního hospodářství.
Nejvýznamnějším nástrojem konzervativců – monetární politika.
- Neokeynesiánský
Neokeynesiánství je vývojová větev vycházející z keynesiánství. S tímto směrem sdílí názor na míru státní regulace (stát má permanentně zasahovat do vývoje národního hospodářství).
Hlavním cílem je dostatečná zaměstnanost, zároveň je ale důraz kladen i na cenovou stabilitu, na kterou má stát působit pomocí regulace nabídky peněz.
Nástrojem neokeynesiánství je vhodná kombinace monetární a fiskální politiky [5].
Ekonomické směry hospodářské politiky
Ekonomický směr | Státní zásahy | Hlavní cíl HP | Využívaný nástroj HP |
Keynesiánský | Ano | Vysoký stupeň zaměstnanosti | Podpora poptávky státními výdaji (fiskální politika) |
Konzervativní | Minimálně | Cenová stabilita | Růst nabídky peněz v souladu s dlouhodobým tempem růstu národního hospodářství (monetární politika) |
Neokeynesiánský | Ano | Vysoký stupeň zaměstnanosti a cenová stabilita | Vhodná kombinace monetární a fiskální politiky |
Zdroj: [5], zpracování: vlastní
Hlavní cíle hospodářské politiky státu se skládají z následujících ukazatelů:
- vysoká míra zaměstnanosti, případně snížení vysoké míry nezaměstnanosti
- stabilita cenové hladiny, případně snížení míry inflace
- trvalý a přiměřený hospodářský růst neboli meziroční růst hrubého domácího produktu a omezení tržních výkyvů
- vnější ekonomická rovnováha.
Cíle hospodářské politiky státu tvoří tzv. magický čtyřúhelník, který napomáhá k hodnocení výkonnosti ekonomiky. Magický čtyřúhelník lze zobrazit graficky, pro lepší představu si jej můžete shlédnout níže:
+
Obr. 7. Magický čtyřúhelník
Zdroj: [5], zpracování: vlastní
Parametry pro grafické zobrazení jsou nastaveny následovně:
- U = míra nezaměstnanosti v % (parametr stanoven na 5,5 %)
- P = míra inflace v % (stanoven ve výši 2 %)
- G = tempo růstu reálného HDP v % (parametr stanoven ve výši 3 %)
- B = deficit běžného účtu platební bilance (vyjádřen ve vztahu k HDP a stanoven na 0 %)
Magický čtyřúhelník pro zobrazení ukazatelů konkrétní ekonomiky za daný rok je oproti tomuto teoretickému čtyřúhelníku deformován, což je způsobeno grafickým zobrazením skutečně dosažených makroekonomických ukazatelů ekonomiky. Některé cíle (vrcholy čtyřúhelníku) mohou být překročeny, jiné hodnoty pro změnu nemusí být oproti nastaveným základním parametrům ideálního čtyřúhelníku dosaženy.
Pro magický čtyřúhelník platí pravidlo, že jeden vrchol čtyřúhelníku ovlivňuje ostatní vrcholy. Cílem hospodářské ekonomiky je dosáhnout optimální kombinace těchto cílů. Příznivý vývoj ekonomiky může být hodnocen pomocí porovnání plochy čtyřúhelníku (čím větší plocha, tím je na tom ekonomika teoreticky lépe). Ale pozor, důležitá je pozorná interpretace ukazatelů – např. plocha magického čtyřúhelníku závisí mimo jiné na růstu hrubého domácího produktu, ne na již dosažené úrovni. Z tohoto důvodu může lépe dopadnout rychle rostoucí, ale přitom chudá země…
Z pohledu interakce mezi jednotlivými cíli magického čtyřúhelníku můžeme rozlišit cíle:
- konfliktní - tyto cíle jsou protichůdné, to znamená, že zlepšení jednoho cíle s sebou nese zhoršení druhého cíle (např. ekonomický růst můžeme oživit dovozem kapitálu, což ale způsobuje zhoršení platební bilance)
- komplementární - tyto cíle se doplňují a nezpůsobují zhoršení druhého cíle (např. vysoké tempo hospodářského růstu nám pozitivně ovlivní zaměstnanost)
- neutrální.
K hlavním cílům HP bývají v některé literatuře přidávány také další cíle, které hlavní cíle doplňují. Těmito cíli mohou být:
- kvalita hospodářského růstu – nejde pouze o samotný hospodářský růst, ale také o jeho kvalitu s ohledem na životní prostředí a další
- hospodářská adaptabilita – znamená schopnost ekonomického systému přizpůsobovat se globálním nárokům politických a ekonomických trendů.
Členění hospodářské politiky:
- monetární (peněžní) politika
- fiskální (rozpočtová) politika
- zahraničně obchodní a měnová politika
- důchodová politika
Interaktivní prvek 7. Shrnutí – hospodářská politika