Peníze prošly složitým historickým vývojem, než se vyvinuly do formy, která je nám známa dnes. Vznik peněz byl podmíněn rozvojem dělby práce. Od počáteční směny zboží za zboží vývoj pokročil k penězům ve formě, v jaké jsou používány v současnosti (mince, bankovky, bezhotovostní peníze) a k rozdělení obchodu z původní směny „zboží za zboží“ na dva samostatné akty – prodej na straně jedné a koupi na straně druhé za peníze.

Barter – na začátku byl tzv. barter, barterové obchody, peníze v té době neexistovaly. Jednalo se o naturální směnu, kdy se směňovalo zboží za jiné zboží, s vyloučením peněz. Bylo však nutné najít dvojí shodu potřeb, tedy dva zájemce, kteří měli zájem o výměnu svého zboží (služby) za zboží (službu) druhé strany (př. výměna masa za kalhoty). Barter existuje i v dnešní době, kdy může fungovat nejen ve dvoustranné podobě, ale zapojeno může být i více subjektů. Barter je legislativně upraven v Občanském zákoníku (§ 2184–2188, Směna). Jedná se o obdobu kupní smlouvy, smluvní strany se však zavážou na sebe vzájemně převést vlastnická práva k předem určeným věcem. Pomocí směnné smlouvy je realizována vzájemná výměna zboží nebo služeb bez použití peněz [26]. A barter má také své uplatnění u zemí, kde existuje hyperinflace, což je tak vysoká míra inflace, že peníze ztrácejí svůj původní smysl, tedy zprostředkovat směnu zboží a služeb.

Všeobecný ekvivalent, zbožové (komoditní) peníze – stále se jednalo o barterové obchody, s využitím prvků měnového systému. „Penězi“ se stávalo nejrůznější zboží, které mohlo plnit úlohu všeobecného ekvivalentu zprostředkujícího směnu. Jednalo se o tzv. zbožové peníze, funkci peněz zastoupily např. kakaové boby, kožešiny, olej, sůl, lastury, rýže, plátno, tabák, ryby, koření, dobytek a další. Zbožovými penězi se mohlo stát cokoliv, co byli ochotni lidé akceptovat jako platební prostředek. Nevýhodou u všeobecných ekvivalentů byla jejich těžká dělitelnost (dobytek), skladovatelnost a u některých komodit i jejich krátká trvanlivost (ryby). [14]

Kovové peníze, mince – kovové peníze začaly nahrazovat všeobecné ekvivalenty právě proto, aby se vyřešily jejich nevýhody. Původní forma mincí byla v podobě stříbrných, měděných nebo zlatých slitků, které byly označovány hodnotou své hmotnosti, později byly doplněny o různé obrazce a symboly. Drahé kovy splňovaly požadavky na trvanlivost (nepodléhaly zkáze jako některé druhy všeobecných ekvivalentů), měly velmi malý objem (byly skladovatelné), daly se odvažovat a dělit a byly obtížně padělatelné. První české mince – stříbrné denáry nechal razit Boleslav I. koncem 10. století.

Papírové peníze – postupným vývojem došlo k doplnění kovových peněz novým druhem platidla, a to papírovými penězi. Bankovky ve své papírové formě začaly být vydávány v 17. století, kdy bankovní domy začaly vydávat první bankovky (v Číně se papírové peníze používají již od 9. století n. l.). S penězi se pojí pojem „zlatý standard“, kdy bankovky byly kryty zlatem, jež bylo součástí textu na bankovkách např. v Rakousku-Uhersku a později. Standard zlaté devizy vyjadřoval povinnost centrální banky vyměnit peníze v případě zájmu vlastníka za zlaté peníze. Zlaté peníze byly zahraniční bankovky (nejčastěji šlo o britské libry či americké dolary). Za 1. světové války byly všechny formy směnitelnosti bankovek za zlato zrušeny. Ke znovuzavedení zlatého standardu došlo v r. 1929, kdy bylo stanoveno zákonem, že koruna československá je hodnotou rovna 44,58 miligramů zlata. V následujících letech se pak hodnota zlatého krytí měnila v závislosti na ekonomickém vývoji země. K poslednímu stanovení zlatého obsahu koruny došlo zákonem o peněžní reformě z roku 1953, kdy byl stanoven na 0,123426 g ryzího zlata. Tato informace už měla pouze informativní charakter, bankovky nebylo možné za zlato u centrální banky směnit. V současné době není krytí zlatem na bankovkách uvedeno vůbec.

Množství peněz (bankovek i mincí), které jsou vydány do oběhu, odpovídá potřebám ekonomiky a plynulému oběhu zboží, služeb, kapitálu apod. [13]

Bezhotovostní peníze – nabývají stále většího významu, hotovostní peníze jsou na relativním ústupu. Bezhotovostní peníze jsou také nazývány jako deposita a jedná se o peníze uložené na účtech u peněžních ústavů.