4.4
Asertivní chování
Asertivita je praktickým způsobem komunikace a jednání. Asertivní jedinec otevřeně vyjadřuje a prosazuje své myšlenky, postoje a názory, přičemž je plně odpovědný za své chování. Ví, co chce, a zná důsledky toho, co dělá. Věci říká na rovinu, není ve svém jednání agresivní a nemanipuluje. Snaží se být pozitivní, umí přiznat svou chybu a přistoupit na kompromis. Jde mu o spolupráci, nepovyšuje se, neponižuje druhé. Pokud s někým mluví, dívá se mu do očí, působí uvolněně a pozitivně. Své myšlenky, názory a postoje projevuje otevřeně. Být asertivní znamená stát si za svými zákonnými právy a nepoškozovat práva dalších osob.
Asertivita = Sebeprosazení
Příklad
Jednou Markéta nabídla rozvedené kamarádce Petře hlídání její tříleté holčičky, když Petra potřebovala jít k lékaři. Markéta má stejně starého chlapečka a malé miminko, takže si řekla, že si děti spolu alespoň pohrají. Od té doby Petra zazvonila u Markétiných dveří již potřetí s různými problémy, kvůli kterým potřebuje holčičku pohlídat. Markétě se zdá, že kamarádka to již s hlídáním přehání. Klidným hlasem jí vysvětlí, že jí holčičku občas ráda pohlídá, pokud budou platit dohodnutá pravidla. Dnes to nejde, protože jsou s manželem domluveni, že si objednají pizzu a budou vybírat letní dovolenou. Pokud Petra potřebuje dnes nutně hlídání, musí oslovit někoho jiného. Markéta by mohla holčičku pohlídat příští týden v pondělí od tří do pěti hodin.
Asertivní postoj: Markéta dnes nemůže hlídat, protože se bude věnovat své rodině, Petra si může hlídání zajistit u někoho jiného nebo vyřídit své záležitosti v jiném termínu.
Příklad
Vyzkoušejte si ve dvojicích sehrát různé situace a chovat se v nich:
  • pasivně
  • agresivně
  • manipulativně
  • asertivně
Rozmyslete si, jakým způsobem se budete chovat. Ostatním předem neříkejte, jaký typ chování jste zvolil/a (ani svému protějšku).
Situace:
  • V obchodě reklamujete mobilní telefon.
  • Jste objednaní k lékaři na určitou hodinu, ale sestra stále volá jiné pacienty.
  • Váš partner/partnerka přijde pozdě na schůzku.
  • Nadřízený vám slíbil odměnu, ale nic jste nedostal/a.
  • Máte doma se sourozencem uklidit, ale jemu/jí se nechce.
Jak se při tom cítíte? Které chování je vám blízké a které vyloženě nepříjemné?
Nechte ostatní ze skupiny uhodnout, jaký typ chování jste zvolil/a.
4.4.1
Test asertivity
Být asertivní není pro každého člověka samozřejmostí. Jak jste na tom vy? Vyzkoušejte si následující test asertivity. Test je převzatý z knihy Asertivně do života [19].
Zamyslete se nad sebou a zvažte následující tvrzení. Jedná se o situace, kdy někdo chce nebo očekává něco, co nechceme my nebo co je nám nepříjemné. Každý se tyto situace snažíme řešit způsobem nám vlastním. Jak to děláte vy? Volte ze čtyř možností:
  • pokud tvrzení vaše chování vystihuje – 1 bod,
  • když se podobně chováte sice ne vždy, ale často, nebo se tomuto způsobu blížíte – 2 body,
  • když vás tvrzení spíše nevystihuje, většinou to tak neděláte – 3 body,
  • jestliže tvrzení vaše chování nevystihuje v žádném případě, zcela je odmítáte – 4 body.
Vaše bodové hodnocení jednotlivých tvrzení si zapisujte.
Tabulka 1. Testové otázky – Test asertivity [4]
Otázky
  1. Když mne kolega požádá o půjčku, nedokážu mu odmítnout, i když na tom nejsem sám právě finančně dobře.
  1. Neumím začít rozhovor s osobou, která je mi nesympatická. Čekám, až to udělá sama.
  1. Když mne někdo někam pozve a já vidím, že mu na tom záleží, neumím odmítnout, i když se mi to vůbec nehodí.
  1. Když mne někdo předběhne ve frontě, nedokážu se ohradit, i když mám sto chutí.
  1. V různých debatách neumím druhým skočit do řeči, i když je jasné, že už jen mlátí prázdnou slámu.
  1. Mám-li v jakékoliv situaci někomu na jeho žádost, prosbu říci „ne“, dělá mi to potíže, je mi trapně.
  1. Neumím ukončit rozhovor, i když mě ani mluvčí, ani téma vůbec nezajímá a třeba nemám čas.
  1. Když s někým mluvím, nedokážu mu oponovat, i když si myslím, že můj vlastní názor je lepší. Raději ho ani nesdělím.
  1. Je mi trapné zeptat se, když něčemu nerozumím (v práci, doma, na školení atp.).
  1. Na schůzích a různých veřejných shromážděním nediskutuji. Připadal/a bych si hloupě.
  1. Když někdo zruší setkání, které jsme měli domluvené, neumím nabídnout jiný termín. Čekám, že to udělá on.
  1. Kdybych se pokusil druhým lidem přikazovat, dopadlo by to nejspíš podle rčení „Přikaž a udělej sám“.
  1. Když mi někdo z blízkých lidí křivdí, nic nenamítám. Ovládám se, aby nepoznali mé rozladění.
  1. Pozvat na schůzku osobu opačného pohlaví, o kterou mám zájem, je pro mě nadlidský výkon.
  1. Pokud mě někdo chválí a dělá mi poklony, zrozpačitím, nevím, jak reagovat, nevím si rady sám se sebou.
  1. Když přinesu ze samoobsluhy nazelenalý salám, raději ho vyhodím, než bych vyřizoval reklamaci.
  1. Naskakuje mi husí kůže, když si představím, že bych se musel živit jako agent pojišťovny.
  1. Mám-li hovořit o něčem důležitém, nebo s někým, na kom mi záleží, začnu mluvit nezřetelně, někdy se i zakoktám.
  1. Je mi velmi nepříjemné, když musím v situaci nouze požádat cizího člověka třeba o lístek na autobus.
  1. Je mi nepříjemné začít rozhovor s „úředními“ nebo „výše postavenými“ osobami, a to i když jim nutně potřebuji něco sdělit.
Spočítejte si body.
  • Máte více než 70 bodů. Vysoký počet bodů nemusí vždy znamenat ten nejlepší výsledek. Určitě nepatříte k lidem, kteří na sobě nechají dříví štípat. Pozor na agresivitu, která se u vás občas projevuje. Agresivní nejsou jen rány, může to být i věčné mentorování. Jistě by vám neuškodilo přiučit se, jak zachovat vlastní tvář, aniž byste zasahovali do „kruhů“ druhých. Ten, kdo má široké lokty, nebývá často sociálně úspěšný, spíše se mu každý raději vyhne.
  • Vyšlo vám 50 – 70 bodů? Nemusíte se bát, vy se v životě neztratíte. Pozor však, aby vaše chování nesklouzlo do pasivní agrese a manipulování.
  • Dosáhli jste 30 – 50 bodů? Zdá se, že když vám jde o něco skutečně důležitého, nedáte se. Neupadejte na mysli, i když by to mohlo být lepší. Jak praví přísloví, i dobrý farář se musí do smrti učit.
  • Získali jste méně než 30 bodů? Patříte k těm až moc slušným. Nepřehánějte to. Jste sice uchráněni pověsti hádavých lidí, ale není zase potřeba nechat s sebou zametat. Někdy tak nepřímo podporujete „darebáky“, a to přece nechcete, že?
4.4.2
Tři základní stavy „já“
Dle transakční analýzy E. Berneho má jedinec k dispozici 3 základní stavy svého já (ega). Důležité je udržovat všechny tyto tři stavy ve vzájemné rovnováze.
  • Rodič – agresivní jednání – odraz stavu ega vlastních rodičů, ochraňuje, ví, pečuje, hlásá pravdy, nabádá, kárá.
  • Dospělý – asertivní jednání – myslí, řeší, jedná, nezávislý a objektivní, pracuje, dělá dohody.
  • Dítě – pasivní jednání – prožívá, chce, raduje se, trucuje, zlobí, bojí se.
4.4.3
Intenzita asertivity
Asertivita může nabývat různé intenzity, kterou lze stupňovat.
  1. Základní asertivita – jednoduché vyjádření pocitů, představ, myšlenek a názorů.
  1. Empatická asertivita – obsahuje už prvek vnímavosti a citlivosti vůči druhým lidem, respektuje druhého člověka a snaží se mu porozumět.
  1. Stupňovaná asertivita – k té přecházíme, pokud protějšek stále porušuje a ignoruje naše práva, pozor na agresivitu.
  1. Konfrontativní asertivita – neútočíme, ale žádáme o doplňující informace k vyřešení problému, tento typ asertivity se často využívá při výchově.
4.4.4
Základní asertivní dovednosti
  1. Poškrábaná gramofonová deska
Klidně a jasně opakujeme svůj požadavek toho, co chceme, stále dokola, stejně jako přeskakuje jehla na poškrábané gramofonové desce. Například situace na hotelové recepci: „Vyměňte mi, prosím, pokoj za jiný. V koupelně jsou silně cítit odpady.“ Je třeba dát si pozor, aby se komunikace neubírala směrem k vedlejšímu tématu, nebo aby se vám druhá strana nesnažila vnutit pocit viny za danou situaci. Dále je třeba eliminovat neverbální projevy pasivity nebo agresivity, protože tyto situace vyžadují klidné jednání.
Příklad
Vyzkoušejte tuto dovednost ve dvojici. Váš požadavek musí být oprávněný, musí jít o něco, na co máte nezadatelné právo, nejlépe dané formálně, například smlouvou nebo zákonem.
Například:
  • Jste na recepci v hotelu a chcete vyměnit pokoj, který neodpovídá standardu.
  • Zakoupili jste v obchodě zboží s prošlou trvanlivostí a požadujete vrácení nebo výměnu.
  • Přišli jste na akci, na kterou máte pozvánku, ale tvrdí vám, že pro vás nemají místo.
Snažte se klidně opakovat svůj požadavek stále dokola. Váš protějšek bude oponovat, má však jen omezené množství argumentů. Nenechte se zmanipulovat otázkami „proč“ a dalším vysvětlováním, rovněž nepřistupte na to, že se komunikace stočí jiným směrem. Neomlouvejte se, udržujte oční kontakt a nenechte se vyprovokovat k agresi. Svůj požadavek opakujte tak dlouho, až dosáhnete svého. Pokud je situace vyřešena, nezapomeňte svému protějšku poděkovat a dát mu tak najevo, že ani teď nesklouznete k agresivitě či pasivitě. Zůstaňte až do konce asertivní.
  1. Otevřené dveře
Technika otevřených dveří se používá při neoprávněné kritice. Je třeba si uvědomit, že nespravedlivá kritika může někdy maskovat pochvalu. Například: „Ty jsi ale šprt.“ „Ano, jsem chytrý.“ Přiznáme kritikovi, že na tom, co říká, je něco pravdy. Pokud uznáme všechny pravdivé argumenty, kritik postupně ztratí sílu hledat další. Je třeba neútočit a nepoužívat ironii, pouze rekapitulujeme. Je možné použít věty: „Občas se to stane, máš pravdu.“ „Co konkrétně myslíš?“
  1. Sebeotevření
Sdělíme skutečné aspekty našeho chování. Například muž přijde z práce domů značně rozladěný, protože ho tam dnes naštvali. Rodina přemýšlí, co se stalo a co udělali tatínkovi špatně, že se zlobí. Situaci nechápou. Je dobré rodině rovnou vysvětlit, že se v práci něco nepodařilo a požádat, aby ho nechali chvíli na pokoji.
  1. Volné informace
Poskytování volných informací, tedy informací nevyžádaných, usnadňuje konverzaci oběma stranám, zvlášť při zahajování rozhovoru. Volné informace, třeba o našich volnočasových aktivitách, poskytují námět na další pokračování konverzace a uvolňují atmosféru.
Příklad
Úkol: Vyzkoušejte tuto techniku ve dvojici.
Zkuste poskytnout volné informace:
  • novému kolegovi v práci
  • člověku, který s vámi sdílí jeden pokoj v nemocnici
  • potenciálnímu tchánovi/tchyni
  1. Negativní asertivita
Tato technika je podobná technice otevřených dveří. Přijímáme chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat. Pokud zvolíte správnou formulaci, sníží se zlost a agresivita na druhé straně. „Vím, udělal jsem chybu, příště si na to dám pozor.“ „Bylo to špatně, ale opravdu jsem se snažil, lépe to neumím.“
Příklad
Úkol: Vyzkoušejte tuto techniku ve dvojici.
  • Nepovedla se vám zkouška, na kterou jste se připravoval/a (rodič a dospívající dítě).
  • Při práci na projektu se vám nepodařilo dodržet stanovený termín (vedoucí a podřízený).
  • Přišel/la jste pozdě na nádraží a ujel vám vlak, kterým jste měli odcestovat na výlet do Vídně (partner a partnerka).
  1. Negativní dotazování
Podpora kritiky s cílem získat informace (pokud jsou konstruktivní) nebo vyčerpat, pokud jsou manipulativní. Například pokud kritik řekne: „Tenhle úkol jsi zkazil“, zeptejte se, jak by to udělal on/ona. Možná dostanete užitečné informace. Pozor však na nevhodnou agresivní reakci typu: „No, a jak bys to tedy udělal ty, když jsi tak chytrý?“
  1. Selektivní ignorování
Ignorujeme manipulativní a nekonstruktivní kritiku. Reagujeme například: „Myslím, že ti rozumím.“ nebo „Myslím, že to chápu.“ Dále už se ale ke kritice nevyjadřujeme.
  1. Přijatelný kompromis
Pokud není v sázce sebeúcta, je vhodné nabídnout přijatelný kompromis, neboli řešení, které vyhovuje oběma stranám. Každý musí slevit ze svého požadavku. „Zůstanu tu dnes za tebe déle a tu práci dodělám, ale rád bych, kdybys za mě přišel příští týden ve středu ráno dřív a připravil to tady na poradu.“
4.4.5
Mýty kolem asertivity
  • hroší kůže – asertivita nebere ohled na druhé (není pravda, každý člověk má právo na svůj názor)
  • kamikadze – neústupnost dvou znalců metody (není pravda, asertivita učí kompromisu)
  • naši furianti – za každou cenu prosadit svou (není pravda, přijatelná je i rezignace, pokud se tak rozhodneme)
  • nemorální anarchie – každý si bude moci dělat co chce, bez ohledu na zákony (není pravda, co je nemorální a nezákonné, není asertivní)
  • niobé – na asertivitu doplatíme osamocením (není pravda, získáme vnitřní svobodu)
  • šikmé plochy – obává se zneužití asertivity (není pravda, mám přece právo rozhodnout, kdy budu asertivní)
Základní asertivní práva (jako první formuloval Andrew Salter)
  1. Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky zodpovědnost.
Každý má právo rozhodovat o svém životě. Co se stane, záleží na nás. Toto je základní asertivní právo každého z nás, všechna ostatní práva jsou od něho odvozena.
  1. Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování.
To neznamená, že se neomluvíme, když například do někoho vrazíme na chodbě školy. Jde o to nepoužívat nadbytečné a sebeponižující omluvy pro své chování.
  1. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí.
Váš kamarád chce půjčit lyže na lyžařský výcvik, protože mu nezbyly peníze na půjčovnu. Je jen na vás, jak se rozhodnete, zda pomůžete nebo odmítnete, aniž byste cítili vinu.
  1. Máme právo změnit svůj názor.
Pokud se změnou názoru přiblížíme více k pravdě, ale i proto, že se nám nějaká věc prostě přestala líbit. Například když rodiče dítě nutí studovat na vysoké škole, ale dítě na to evidentně nemá nebo ho to psychicky ničí. Je vhodné připustit (například): „Mýlil/a jsem se, bude ti líp, když zkusíš pracovat v oboru, který tě baví, a rozmyslíš si, co chceš v životě dělat sám.“
  1. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.
Jde o to zvládat svoje chyby bez emocí a zbytečného omlouvání. Je třeba si uvědomit, že: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří.“
  1. Máme právo říct „já nevím".
„Co si asi myslíš, že by se stalo, kdyby tohle…? Co by to bylo asi za člověka, který…?“ Na tyto manipulativní otázky klidně můžeme odpovědět „já nevím“, odpověď opravdu nemusíme znát. Naproti tomu není vhodné používat „já nevím“ v oblasti, na kterou se specializujeme, například v rámci své profese 😊.
  1. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.
Nejde se zavděčit všem. Nelze žít v neustálém strachu, že se někomu nebude líbit náš názor nebo naše jednání. Naše chování nemusí vždy schvalovat všichni.
  1. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.
Logickým způsobem budeme počítat matematickou úlohu. To, co děláme v životě, nemusí vždy být v souladu s logickými postupy.
Například dívka, která souhlasí s A, připustí B, ale nepřeje si C. Mladík je zklamaný, neboť podle logiky by C mělo nastat [15].
A: „Celou diskotéku jsi se mnou tancovala…
B: …pak ti nevadilo, že tě doprovodím domů, z toho logicky plyne…
C: …že bys mě měla pozvat k sobě, alespoň na kafe.“
Pokud dívka bude reagovat asertivně, uplatní své právo a řekne: „Matěji, hezky se mi s tebou tancovalo, dík za doprovod, bylo to fajn, ale domů tě zvát nechci. Vím, že ti to asi připadá nelogické, ale známe se krátce na to, abych tě pozvala k sobě.“
  1. Máme právo říct „já ti nerozumím".
Nemáme povinnost číst druhým jejich přání z očí a plnit jejich nevyřčené představy.
Dívka: „Kdybys mě měl rád, tak bys věděl, co bych si přála.“
Mladík: „Nemá to souvislost s tím, co řešíme, ale vysvětli mi to. Co by sis přála?“
  1. Máme právo říct „je mi to jedno".
Máme právo nebýt perfektní podle definic někoho druhého, protože co je pro jednoho perfektní, nemusí být vhodné pro druhého. Každý člověk je jedinečný.
  1. Máme právo se sami rozhodnout, zda budeme jednat asertivně.
Pro život je vhodné tuto dovednost ovládat a používat. Jsou však situace, kdy podlehneme pasivitě, někdy ve vypjatých situacích možná sklouzneme i k agresivnímu chování.
Video 4. Řeč těla – Jak změnit řeč těla [9]
Příklad
Úkol:
Vzpomeňte si, v jaké situaci jste v poslední době využili některé z asertivních práv.
Zkuste si uvědomit, kdy jste vhodné asertivní právo nevyužili a proč.
Své zkušenosti sdílejte s ostatními.