Aby reporty plnily svůj účel, musí obsahovat fakta a obsažená data, která jsou objektivní. Dále musí obsahovat komplexní informace a měl by se systematicky vytvářet vztah mezi strategií, operací, vizí, tedy všemi úrovněmi managementu. Standardní reporty jsou zprávy, které jsou vyhotovovány pravidelně, tedy měsíčně, čtvrtletně nebo ročně. Mají přesně určenou strukturu. Nejčastěji to jsou měsíční výkazy zisku a ztrát, výkazy nákladových středisek nebo průběžné výpočty hospodářského výsledku.

Existuje poměrně široká skupina uživatelů reportingu. Každý uživatel ovšem požaduje jiné výstupy reportů a jinou obsahovou strukturu. Uživatelé reportingu se obecně dělí na externí a interní. Externí uživatelé reportingu využívají zejména veřejně dostupné informace. Tyto dostupné zdroje jsou například výkazy finančního účetnictví. Interní uživatelé jsou osoby, které mají odpovědnost za výsledky daného podniku. Jsou to nejčastěji vlastníci podniku a další členové managementu na různých úrovních řízení v rámci podniku. Pro tyto uživatele je pak vytvářen interní reporting.

Externí uživatelé jsou relativně široký okruh jedinců a zájmových skupin. Postavení mezi externími uživateli a podnikem zaujímá nejčastěji vlastník podniku. Další důležité skupiny jsou například zaměstnanci. Ti se většinou nepodílí na řízení podniku a jejich hlavním zájmem jsou mzda, sociální program v rámci podniku nebo kvalita pracovních podmínek. Dále jsou to dodavatelé a odběratelé, jako například banky, se kterými firma spolupracuje nebo má obchodní vztahy. Dále se jedná o státní orgány, jako například finanční nebo sociální úřad, zdravotní pojišťovna nebo úřad práce. Tyto orgány plní především kontrolní funkci pro činnost podniku. V neposlední řadě se jedná o širokou veřejnost, která se zabývá například dopadem podnikatelské činnosti podniku na životní prostředí.

Uživateli interního reportingu jsou nejčastěji vlastníci podniku. Nejčastější kolizí vnitropodnikových procesů je právě vztah vlastníka a managementu. Tento vztah může mít mnoho podob, jako například když vlastník vystupuje v rámci podniku jako investor, kdy poskytl pouze peněžní prostředky za účelem je zhodnotit a svůj vliv uplatňuje pouze na valných hromadách. Zde se rozhoduje o způsobech dělení zisku nebo změnách statutárního orgánu. Často se jedná o strategické řízení. Vlastník tedy dostává pouze informace, které jsou zveřejňované například v obchodním rejstříku. Druhá varianta je, že se vlastník podílí na řízení podniku, jedná se zejména o malé a střední podniky, kdy má vlastník rozhodující vliv. Jeho hlavním cílem je podnik řídit a to tak, aby maximalizoval své cíle. Za těchto podmínek se vlastník podílí na strategickém řízení, například v rámci valné hromady, jako strategickém plánování. V rámci fungování malého a středního podniku vlastník řeší i taktické a operativní řízení. Díky svému postavení pak může získávat jakékoliv informace o podniku, jež jsou nutné pro rozhodování. Praxe je ale taková, že v současnosti se setkáváme s kombinací obou způsobů.

Reporting můžeme dělit podle toho, komu je report určen. Jak jsme si již popsali v předchozím textu, tak se nejčastěji jedná právě o reporting interní a externí. Interní reporting řeší především manažerské účetnictví. To vychází z finančního účetnictví a umožňuje propojit hodnotové a věcné řízení firmy. Interní reporting je určen vedoucím pracovníkům na různých úrovních v rámci podniku. Hlavní náplní interního reportingu je zejména pomoc při rozhodování, řízení a stanovení cílů. Externí reporting je určen zejména externím uživatelům. Pojem externí uživatelé popisuje nejrůznější subjekty na různých trzích a územích. Externí uživatelé potřebují jednotně rozumět podnikovému hospodářství. Externí report je tedy založen na finančním účetnictví. Účetní výkazy jsou často zpracovány za účelem sjednocení. Pro tento účel jsou využívána standardizovaná pravidla International Financial Reporting Standards, známá pod zkratkou IFRS. Tato pravidla jsou závazná pro všechny podniky, které obchodují se svými akciemi na burze, aby se potenciální kupec akcií lépe orientoval.

Interní reporting může být poskytován například pouze určitým úsekům společnosti. Tyto reporty jsou založeny na vytvoření výkazu, jako například plánované a skutečné náklady nebo výnosy za určité období. Úkolem je pak posuzovat vzniklé odchylky a řešit jejich nápravu a důvod vychýlení. Interní reporting je vypracován na základě konkrétních potřeb podniku a podnik si konkrétně stanoví obsah tak, aby report byl strukturovaný, nebo určí, jak často se bude vypracovávat. Interní reporting může být určený například představenstvu. Report představenstvu může být předkládán pravidelně, například měsíčně, a to vždy proto, aby jím byl sdělen aktuální výsledek podnikatelské činnosti za předchozí měsíc. Zjištěné výsledky můžeme tak porovnat s výsledky předchozího období. Nebo také s předcházejícími lety. Výhodou je zároveň i to, že výsledky jsou porovnávány s pevným plánem podniku. Všechny informace jsou zpracovány, aby byly přehledné a čitelné pro všechny úrovně managementu. Pro přehlednost jsou nejčastěji využívány tabulky nebo grafy. Pokud u některých z analyzovaných úseků vznikají odchylky, je nutné tyto odchylky okomentovat. Pro potřeby představenstva jsou většinou prezentovány informace o celé společnosti, zejména z oblastí, jako jsou objemy prodaných výrobků, vlastní spotřeba, bilanční rozdíly nebo množství nakoupeného materiálu. Dále se analyzují například personální data. Ta se týkají zejména počtu zaměstnanců, mzdových nákladů, průměrné velikosti mezd nebo možností dalšího vzdělání.

Další složka interního reportingu jsou například finanční analýzy účetních výkazů. Tento způsob je také jednou z možností, jak může fungovat reporting. Finanční výkazy jsou nejčastěji určeny pro management nebo představenstvo společnosti. Smyslem je určit další podnikové cíle, strategický, taktický a operativní podnikové procesy. V této oblasti existuje několik variant, jak daný report vyhotovit nebo jak ho prezentovat. Kromě představenstva je důležité předávat interní reporting i dozorčí radě. Dozorčí rada analyzuje reporty, ve kterých jsou informace o výsledcích podniku. Obsahem interních reportů jsou například i očekávané skutečnosti neboli forecasty. Forecasting znamená v překladu prognózování. Prognózování popisujeme na základě racionálních předpokladů předpovídat budoucnost podniku. Dále můžeme dozorčí radě předkládat podklady, jež popisují roční nebo střednědobý plán firmy. Forecasty se předkládají čtvrtletně a plány ročně. Záleží ovšem na druhu podniku, protože je rozhodující nastavení dozorčí rady a časový interval, kdy se dozorčí rada schází a za jakým účelem.

Externí reporting řeší pochopitelnost výstupních dat, aby byla srozumitelná pro co nejširší spektrum uživatelů. Nejčastěji se tedy využívá standardizovaná metoda účetnictví IFRS. Hlavním důvodem pro zavedení těchto pravidel je posílení likvidity a posílení evropského kapitálového trhu. Důvodem je, aby bylo možné uzávěrky koncernů porovnat a zajistit transparentnost účetních uzávěrek. Tím dojde k posílení postavení investorů a celkově i finančního trhu. V současnosti se začíná toto pravidlo více využívat středními podniky, jež neobchodují na burze. Tato účetní pravidla také popisují postavení řídících pracovníků v souvislosti s vykazováním informací externím uživatelům. Řídící pracovníci si tedy mohou připravovat účetní uzávěrky pro svou vlastní potřebu s řadou různých odlišností. Ovšem v případě, že je účetní uzávěrka určena externím uživatelům, musí být vypracována v souladu s již zmíněnými mezinárodními standardy. Externí reporting se také využívá v rámci holdingového způsobu řízení firem. Tedy tento externí report může být určen pro mateřskou společnost holdingu. V tomto případě se často stává, že mateřská společnost vytvoří svoji originální šablonu, jež zašle dceřiným společnostem na vyplnění potřebných informací. Informace, jež jsou mateřskou společností nejčastěji požadovány, jsou například cash flow, přehled zákazníků, obratu, zaměstnanců, hospodářského výsledku nebo nákladů. Důležité je podotknout, že záleží na potřebách mateřské společnosti, tedy jaké údaje požaduje a v jakém časovém horizontu. Poměrně často se stává, že měsíční výkazy jsou zasílány pravidelně a je určeno přesné datum, kdy dceřiná společnost musí tyto reporty odeslat. U mezinárodních společností se často vyskytuje požadavek na sjednocení měny pro posuzování reportů, nejčastější měnou je euro a americký dolar. Důvodem je snazší porovnání dceřiných společnosti mezi sebou.