Hlavní složkou výnosů jsou tržby a zvyšují hospodářský výsledek. Výnosy se dělí podle předmětu podnikání firmy. Výrobní podnik získává tržby za prodej vlastních výrobků a služeb. Obchodní podnik získává obchodní rozpětí. Dále například banky vydělávají na úrokovém diferenciálu. Výnosy se dělí na:

S výnosy souvisí i pojem provozně-hospodářská činnost. Jedná se o činnost, pro kterou byl podnik založen. Určuje tedy zdroj výnosů podniku. S výnosy je spojen i pojem tržby. Tržby jsou peněžní částkou, kterou podnik získal prodejem výrobků zboží a služeb v daném účetním období. Jsou rozhodující složkou výnosů a hlavním zdrojem podniku, slouží k úhradě nákladů a daní. Výnosy stejně jako náklady nepředstavují tokovou veličinu účetnictví. Je to stavová veličina, tedy pokud firma má výnosy, neznamená to, že má peníze na bankovním účtu nebo v pokladně. Zjednodušeně je to suma vystavených faktur. Pokud vystavená faktura, tedy výnos, bude uhrazena, stává se z výnosu příjem, tedy finanční tok, který slouží k dalšímu hospodaření podniku.

Zisk je jedním z nejdůležitějších cílů podnikání. Zisk je přesně určující a měřitelná jednotka, které chce každá firma dosáhnout. Velikost zisku ovlivňují výrobní faktory, tedy vstupy. Pro firmu je samozřejmě důležité vědět, za jakou cenu dané výrobní faktory nakupuje. Ovšem na straně druhé při rozhodování o jejich najímání také bere v úvahu, co jí který výrobní faktor přináší. Pro firmu je nutné peněžní vyjádření jejího výstupu. Proto fyzický výstup oceníme tržními cenami. Při najímání výrobních faktorů je firma motivována snahou o dosažení maximálního ekonomického zisku. Ekonomický zisk zjistíme, když od celkových příjmů odečteme celkové náklady, tedy náklady obsahující explicitní i implicitní náklady. Výsledek hospodaření dělíme na:

Zisk dělíme na:

Funkce zisku dělíme na:

Rozdělení zisku u kapitálové společnosti znamená splnění cíle, pro který byla společnost založena. Zisk lze rozdělit například do fondů, nebo může zvýšit základní jmění. Zisk dále může být rozdělen mezi společníky.

Člověk vynakládáním své pracovní síly působí ve výrobním procesu pracovními prostředky na pracovní předmět a vyrábí výrobek. Prodejem tohoto výrobku dochází k prodeji, který přináší výnos. Podle charakteru vstupů, tedy velikosti nákladů, je ovlivňován výsledek hospodaření. Výrobní procesy můžeme posuzovat z různých hledisek a podle toho je i různě členit. Poznání možného členění výrobních procesů přibližuje poznání jejich podstaty, souvislostí a schopnosti organizovat jejich bilančně technické uspořádání. Výrobní proces se skládá z jednotlivých ucelených částí, odlišujících se obsahem, průběhem na různých místech a časovým odstupem operací. Operací nazýváme technologicky ucelenou část výrobního procesu, která se provádí nebo která probíhá na určitém pracovišti. Nejčastěji dělíme výrobní proces na mechanický a chemický. V mechanických výrobách má rozhodující význam stroj. V těchto výrobách má však dosud velmi značnou váhu i přímé fyzické působení dělníka na pracovní předmět, tedy ruční práce. Tato práce je málo účinná a přitom namáhavá, obtížná. Proto se ji snažíme nahradit činností stroje, tedy mechanizací výroby. Různé stroje sloužící určitému technologickému procesu, vedoucímu k určitému výrobku nebo k výrobkům sobě blízkým výrobním postupem, tvoří soustavu, výrobní linku. V chemických výrobách má výrobní zařízení převážně ráz aparátů, jako reaktor, pecí a podobně. V chemických výrobách má práce ve své podstatě odlišný charakter než ve výrobách mechanických. Dělník nezpůsobuje ani výrobní zařízení, jako je tomu u stroje. Přeměna tu probíhá působením molekulárních sil v biologických výrobách působením mikroorganismů. A to za určitých podmínek, které utváří a ovládá dělník a jež vytvořit umožňuje aparát.