Generacemi time managementu jsou označovány různé stupně přístupu k času. Rozlišujeme čtyři generace, které postupně vznikaly a rozvíjely se. V jednotlivých fázích vývoje tohoto oboru byl pojímán čas a hlavně řešení problematiky času různě, s odlišnými technikami, pomůckami a s jinými cíli.

V první generaci byla primárně řešena otázka, CO je potřeba udělat. Do činností a aktivit a z nich vyplývajících úkolů byl zaváděn řád. Byl totiž vytvořen přehled úkolů, tzv. TO-DO list. Dále bylo nutné zjistit zdroje potřebné k zajištění stanovených úkolů. Časové a emoční úspory bylo docíleno tím, že se přehledně formulovaly úkoly a byly zaznamenány.

Tento přístup byl velmi jednoduchý. Splněné úkoly byly škrtnuty, nedokončené na seznamu zůstaly. Úkolům a aktivitám však nebyla přidělována žádná priorita a nerozlišovalo se tedy, který je vhodnější udělat dříve a který později.

Ve druhé generaci docházelo k propojení úkolů a časové osy. K zaznamenaným úkolům byl přiřazen určitý čas pro jejich realizaci. Byly používány různé plánovací pomůcky jako například diáře. V této generaci se tedy řeší otázka, CO a KDY je třeba udělat.

Tímto způsobem lze efektivně řešit problémy krátkodobějšího a individuálního charakteru. Jedinec má k dispozici časový rozpis činností na celý den. Tento model je ale také neefektivní, neřeší stále otázku priorit jednotlivých činností.

Třetí generace řešila nedostatky druhé generace a kromě toho, CO a KDY je třeba udělat, řešila také otázku, JAK toho docílit. Tím se vyřešila problematika řízení dlouhodobých a rozsáhlých projektů a práce v týmu a byla zavedena kontrola činností. Velmi důležitým prvkem je, že u jednotlivých úkolů se rozlišuje jejich důležitost. Jsou jim přiřazeny priority a dle nich se může jedinec rozhodnout, který úkol má přednost. Dále se zde řeší problematika delegování činností na jiné lidi či členy týmu. Vychází se z denního plánování a cílí se na dosahování dlouhodobých cílů.

Bohužel v této generaci byla technika plánování rozpracovaná až příliš. Denní, týdenní a měsíční plány byly tak podrobně rozpracovány, až bylo téměř nemožné je plnit. Dále neřešila otázku prevence, nepřipouštěla kreativitu a nereflektovala hodnoty, které konkrétní člověk vyznával.

V mnoha profesích je tato generace používána dodnes.

Čtvrtá generace se snaží zaměřit více na člověka a řeší otázku jeho spokojenosti. Pouhé dosahování cílů ve stanoveném čase zde již nestačí. Je nutné, aby jedinec byl spokojen, práce probíhala v přátelském duchu při budování přátelských vztahů a přinášela příjemné zážitky. Neboť tento pozitivní efekt vyvolá uspokojení jeho potřeb a přinese lepší výsledky.

V této generaci jsou tedy zohledňovány životní cíle jedince. Plánování činností je v souladu s cíli a tužbami uživatele.

Tento způsob řešení řízení času se postupně rozšiřuje i v naší zemi. Ale pro mnoho lidí není ještě zcela přijatelný, je spjat s nutností změny ve způsobu myšlení. Snad se s příchodem mladších generací rozšíří víc.