Nábor a následný výběr pracovníků lze považovat za jedny z nejdůležitějších personálních činností v rámci personálního oddělení organizace. Tyto dva procesy jsou úzce spjaty. Cílem náboru je získat pro danou pozici vhodné kandidáty. Při náboru pracovníků personalisté obvykle nejprve čerpají z vnitřních zdrojů. Jelikož se jedná o přemísťování pracovníků uvnitř organizace, hovoříme v tomto případě o vnitřní mobilitě pracovníků. Vzhledem k tomu, že organizace má s vlastními pracovníky již zkušenosti a dokáže zhodnotit jejich předpoklady pro danou pozici, je využití vnitřních zdrojů snazší, efektivnější a zjednodušuje to administrativu spojenou s přijímáním pracovníků. U těchto pracovníků odpadá také období adaptace v organizaci, které často zpočátku představuje u pracovníků „mimo organizaci“ nižší pracovní výkon.

Pokud na danou pozici nejsou k dispozici vhodní kandidáti v organizaci, přistupuje se k hledání pracovníků z vnějších zdrojů. Proces výběru bývá zpravidla delší, oproti výběru z vnitřních zdrojů, ale nabízí širší možnosti výběru a nový proud názorů a zkušeností. V případě řídících pracovníků může být výhodou to, že nový pracovník dosud nezná své podřízené a nemá k nim žádný vztah. Vždy je však třeba počítat s možností nesprávné volby a rizikem odchodu ve zkušební době.