Jedním ze základních nástrojů finanční analýzy jsou poměrové ukazatele. Poměrové ukazatele jsou formou číselného vztahu, jež posuzuje údaje z účetních výkazů. Konstrukce a výběr ukazatelů by měl být objektivní k hodnocenému problému nebo prováděnému rozhodnutí. Finanční analýzu sestavujeme z těchto základních ukazatelů:

Rentabilita je podílovým ukazatelem, jenž se využívá například pro zjištění rentability aktiv, vlastního kapitálu, ale i rentability celého podniku. Rentabilita podniku je klíčové kritérium pro každého investora a podnikatele. Toto kritérium určuje návratnost vložené investice vůči stavové veličině. Rentabilita je také jedním ze základních motivů podnikatele, protože právě tato výnosnost určuje lukrativitu investice, jež investor hodlá učinit. Tato problematika investování je popsána v magickém trojúhelníku.

Výsledkem rentability je číslo uvedené v procentech. Rentabilita se zjišťuje zpětně a často se odhaduje dopředu, a to hlavně před plánovanou investicí. Při takovém odhadu je třeba brát ohled na faktory, které rentabilitu ovlivňují. Tyto faktory jsou často popsány v makrookolí, jež je podnikem neovlivnitelná část trhu. Tyto faktory jsou například:

Jejich rozborem, analýzou podnikové aktivity, určujeme, jak hospodaříme s aktivy, jejich jednotlivými složkami a také jaký má toto hospodaření vliv na výkonnost a likviditu podniku. Ukazatele určují, jak firma využívá investovaný majetek pro dosažení podnikových cílů. Nejčastěji se podnik snaží o dosažení co nejlepších hospodářských výsledků. Poměrovým ukazatelem je obrat, ten určuje, kolikrát hodnota, například tržeb nebo výroby, převyšuje hodnotu určité složky aktiv. Analýza doby obratu zkoumá intenzitu a využití vybraných prostředků vyjádřenou ve dnech.

Průměrná doba splatnosti pohledávek neznamená nic jiného než průměrnou dobu, po kterou firma financuje, a důležité je podotknout, že bez úroku, své odběratele. Odběratelé v tomto případě využívají takzvaný spotřebitelský úvěr. Tento ukazatel je dobré analyzovat v trendu, v daných například měsíčních hodnotách, jež jsou spojeny s například klouzavým průměrem určujícím trendovou linii. Rozhodnutí firmy o délce splatnosti a toleranci inkasa po lhůtě splatnosti však zpravidla vychází z obchodních vztahů s odběrateli, protože každý odběratelsko-dodavatelský vztah je individuální a jinak posuzuje rizika nezaplacení pohledávek, a tím i případnou délku úhrady faktur. Pokud je ukazatel délky splatnosti pohledávek vysoký, může to pro podnik znamenat, že dlouhé splatnosti pohledávek vedou k narušení cash flow, které je velice důležité pro plynulý chod firmy.

Podnik by měl optimálně nastavit portfolio odběratelů tak, aby odběratelé se špatnou platební morálkou či vysoký podíl nedobytných pohledávek byly eliminováni, popřípadě zastoupení co nejmenším procentem portfolia klientů firmy. Tento ukazatel doby obratu pohledávek může být zkreslen několika faktory, například sezónní fakturací nebo rámcovými smlouvami s jedinými odběrateli, popřípadě v rámci holdingových fakturačních procesů. Další faktory, jež dokáží tento podstatný podílový ukazatel ovlivnit, jsou také získávání finančních zdrojů s vysokým podílem prodejů v hotovosti nebo také ponížení pohledávek o faktoringové financování.

Pokud je výsledný koeficient likvidity vysoký, tak platí, že finanční prostředky jsou ukryty v aktivech a přestávají pracovat jako oběživo, což je pro podnik značně nevýhodné. Pokud podnik disponuje vysokou likviditou, tak optimálně nevyužívá svých finančních prostředků, protože nedochází k jejich obrátkovosti a jsou jen tak uložené. Opakem je likvidita nízká, která znamená, že podnik není schopen dostát svých krátkodobých závazků. Optimem je likvidita v intervalu předepsaném pro dané vzorce, jež podniku zaručí dostatečné zhodnocení prostředků a zároveň zaručí schopnost dostát svým krátkodobým závazkům. Likviditu počítáme podle několika různých způsobů, které se liší tím, co všechno do ní započteme. Tyto hodnoty v čitateli samozřejmě mění vypovídající hodnotu tohoto ukazatele. Analýza likvidity bez návazné analýzy jiného poměrového ukazatele nemá velkou vypovídací hodnotu. Likvidita je úzce spjata s rentabilitou a aktivitou, které jsou také podstatnými ukazateli finanční analýzy.

Podnik by měl vědět, jaké procento zadlužení je vykazováno. Vznik podniku, již od tvorby podnikatelského plánu, musí být vždy financován. Záleží na velikosti investora, zejména velikost finančních zdrojů, jež může pro podnikání využít. Pokud se jedná o začínajícího podnikatele, jenž nedisponuje dostatečným finančním obnosem pro zahájení podnikání, musí si tento podnikatel vypůjčit finanční zdroje, například od banky, která nabídne nejnižší cenu peněz, tedy nejnižší úrok. Procento tohoto úvěru by nemělo přesahovat velikost celkových aktiv firmy, protože firma tím ztrácí schopnost samofinancování a značně jí klesá rating.

V případě úvěrů to platí dvojnásob, protože každý začínající podnik potřebuje dostatečné cash flow, kterým dokáže krýt svou činnost a obstát tak na konkurenčním trhu.

Firmy ovšem v různém stádiu své životnosti vykazují různé hodnoty. Příkladem je podnik, jež je na samém začátku podnikání a logicky tak potřebuje více cizího kapitálu pro investice, například do nákupu budov, provozoven, automobilů nebo kancelářského vybavení. Opakem je podnik s několikaletou historii. Tento podnik má výhodu, že si může tento druh investic naplánovat a rozpočítat. Jednoduše si určí, co a kdy koupí například z jeho nerozděleného zisku. I tento faktor je nutné při hodnocení analýzy zadluženosti zohlednit. Tento fakt potvrzuje informaci o komplexnosti poměrových ukazatelů, protože ne všechna rozhodnutí a podnikové činnosti jsou obsaženy v účetních výkazech firmy. Tento model vypovídá o velikosti cizího kapitálu, který byl využit pro nákup podnikových aktiv. V případě cizích zdrojů platíme úrok, který dokonce představuje položku, jež si můžeme zohlednit při výpočtu výsledku hospodaření. V případě samofinancování je nutné počítat s dividendou u akciových společností, která je v podstatě takovým úrokem vlastních zdrojů, které jsme do podnikání vložili.

Pokud firma tuto hladinu nepřekročí, tak je z výsledku zřejmé, že celkový podíl vlastního kapitálu na celkových aktivech je až příliš malý a podnik tak musí vlastní kapitál navýšit.

Tento způsob financování je i v mnoha případech dobré využít při nákupu strojů nebo jiných aktiv, které si svou činností na sebe samy vydělají dostatečné finanční zdroje a neohrozí tak likviditu firmy pro zajištění své podnikatelské činnosti.