Mezi základními charakteristikami daní se nejčastěji uvádějí neúčelovost, nenávratnost a neekvivalentnost. Neúčelovost spočívá v tom, že ten, kdo daň platí, neví, na co bude výnos z daně použit. Nenávratnost znamená, že úhradou daně nevzniká nikomu právo požadovat po státu plnění z veřejných zdrojů. Neekvivalentnost spočívá v tom, že podíl daňového subjektu na výnosech z daní neodpovídá jeho podílu na spotřebě veřejných zdrojů.

Daně mají ve veřejných rozpočtech své nezastupitelné místo a obecně plní celou řadu funkcí, které s veřejnými rozpočty souvisejí. Mezi základní funkce daní patří zejména funkce:

Fiskální funkce je z hlediska veřejných rozpočtů nejdůležitější, protože se jedná o schopnost daňových výnosů naplnit veřejný rozpočet. Funkce alokační zajišťuje, aby se vybrané prostředky umísťovaly tam, kde se jich při tržní alokaci nedostává. Funkce redistribuční přesunuje část příjmů od bohatších jedinců k chudším. Zmírňují se tak rozdíly v důchodech (příjmech) jednotlivých subjektů. Stimulační funkce napomáhá usměrňovat chování poplatníka žádoucím směrem. Typickým příkladem pozitivní stimulace jsou tzv. daňové prázdniny, které stát poskytne určitému subjektu výměnou za vytvoření nových pracovních míst. Naopak negativní stimulace jsou spotřební daně, které mají odrazovat od spotřeby nežádoucích komodit (např. cigaret a alkoholu). Funkce stabilizační umožňuje přispívat ke zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice.