2.3
Hodnocení dluhopisů
Možnosti hodnocení dluhopisů zahrnují zejména metody, jakými jsou rating a dluhopisové analýzy.
2.3.1
Rating
Ratingem se obecně rozumí standardní mezinárodní nástroj hodnocení bonity zemí nebo jiných subjektů pro posouzení jejich důvěryhodnosti. Jedná se o hodnocení bonity emitenta, tj. hodnocení míry úvěrového rizika neboli hodnocení schopnosti dlužníka splácet své závazky, společností specializovanou na tuto činnost. Podle míry úvěrového rizika spojeného s emitentem jej ratingová agentura zařadí podle standardizovaného systému do určité skupiny. Investor na první pohled vidí, jak je vysoká pravděpodobnost, že emitent bude schopen pravidelně plnit své závazky.
Rating používají především investoři, emitenti, investiční banky, makléři a státní instituce. Investorům rozšiřují ratingové agentury množství investičních možností a poskytují nezávislé a snadno použitelné hodnocení relativního úvěrového rizika. Ratingy agentur jsou navržené tak, aby byly naprosto nestranné a důvěryhodné. Největší tři světové agentury jsou americké: Moody's Investors Service, Fitch Ratings a Standard & Poor´s.
2.3.2
Dluhopisové analýzy
Dluhopisy jsou investiční cenné papíry, které na rozdíl od akcií vykazují nižší kolísavost tržních cen a zpravidla mají pevnou dobu splatnosti. Výnos z dluhopisu bývá u pevného úročení předem stanoven, u pohyblivého úročení se stanovují podmínky jeho výpočtu. Pro jejich hodnocení se využívá fundamentální analýza a podle druhů zkoumaných faktorů ji lze rozdělit na globální dluhopisovou analýzu a na analýzu jednotlivých dluhopisových emisí.
Globální dluhopisová analýza zkoumá makroekonomické faktory a jejich dopad na pohyby kurzů dluhopisů a na predikci jejich budoucího vývoje. Mezi faktory, které působí na dluhopisové trhy, patří zejména reálný výstup ekonomiky, fiskální politika, peněžní nabídka, úrokové sazby inflace, příliv nebo odliv zahraničního kapitálu a kvalita investičního prostředí.
Analýza jednotlivých dluhopisových emisí se zaměřuje na porovnání bonity emitentů, velikosti a způsobu stanovení výnosů, dobu splatnosti, velikost pořizovacích nákladů a daňových odvodů. Kurz dluhopisu je ovlivňován hlavně bonitou emitenta a vývojem tržních úrokových sazeb. Hodnocení jednotlivých druhů dluhopisů se může odlišovat, z důvodů různého způsobu úročení, jiné doby zbývající do splatnosti dluhopisů, citlivosti na vývoj tržních úrokových sazeb a celé řady dalších proměnných. Mezi často využívané možnosti hodnocení dluhopisů patří stanovení vnitřní hodnoty, nominálního výnosu, běžného výnosu, výnosu do doby splatnosti a durace (citlivost na změny tržních úrokových sazeb).
2.3.2.1
Vnitřní hodnota dluhopisu
Výpočet vnitřní hodnoty dluhopisů je jednou z možností jeho hodnocení. Zároveň záleží také na tom, o který druh dluhopisu z hlediska stanovení výnosu se jedná. Vnitřní hodnota je vždy současná hodnota budoucích příjmů, které jsou s dluhopisem spojené (kupónové platby, jmenovitá hodnota). Jako diskontní faktor se využívá požadovaná míra výnosu, která se odvozuje zpravidla z bezrizikové výnosové míry (výnos státních pokladničních poukázek, sazby ČNB) a prémie za riziko likvidity.
Vzorec pro výpočet vnitřní hodnoty dluhopisu je následující:
kde V0 je vnitřní (současná) hodnota, teoretická cena dluhopisu, C je roční kupónová platba (lze použít pro dluhopis s pevným i proměnlivým úročením), Fn je jmenovitá hodnota dluhopisu, i je tržní úroková míra neboli výnosová míra, kterou investor z investice požaduje, n je počet let do doby splatnosti dluhopisu.
Takto stanovená vnitřní hodnota se porovnává s aktuální tržní cenou dluhopisu a ovlivňuje rozhodnutí o nákupu dluhopisu. Mohou nastat tři základní situace:
- tržní cena je vyšší než vnitřní hodnota, dluhopis je nadhodnocen a lze očekávat pokles jeho kurzu, je lepší jej prodat,
- tržní cena je nižší než vnitřní hodnota, dluhopis je podhodnocen a lze očekávat růst jeho kurzu, je výhodné jej nakupovat,
- tržní cena je stejná jako vnitřní hodnota, dluhopis je správně oceněn, bude dosaženo požadované výnosnosti.
2.3.2.2
Výnosy z dluhopisu
Existuje několik druhů výnosů z dluhopisu, těmi jsou: nominální, běžný, výnos do doby splatnosti, rendita a další.
Nominální výnos
Nominální výnos vyjadřuje poměr celkové roční výše úrokových plateb a jmenovité hodnoty dluhopisu vyjádřený v %. Tato hodnota odpovídá kupónové sazbě.
Nominální výnos se vypočítá jako:
kde c je nominální výnos, C je roční výše úrokových plateb, Fn je jmenovitá (nominální) hodnota dluhopisu.
Běžný výnos
Běžný výnos vyjadřuje poměr roční výše úrokových plateb a aktuální tržní ceny dluhopisu. Je to pouze orientační způsob určení výnosu z dluhopisu.
Běžný výnos se vypočítá jako:
kde y je běžný výnos, C je roční výše úrokových plateb, P0 je aktuální tržní cena dluhopisu.
Rendita
Rendita (používá se také označení efektivní výnos) se propočítává v případě, že se s kupónovým dluhopisem obchoduje. Rendita se skládá ze dvou částí. První část je běžná výnosnost (poměr kuponové platby k nákupní ceně) a druhou částí je kapitálový výnos (zisk nebo ztráta v poměru k nákupní ceně) do období držby dluhopisu.
Pro výpočet rendity je stanoven následující vzorec:
kde R je rendita, C je roční výše úrokových plateb, P0 je aktuální tržní cena dluhopisu v čase koupě, Pn je cena dluhopisu v čase prodeje, n je doba držby v letech.
Výnos do doby splatnosti dluhopisu
Výnos do doby splatnosti dluhopisu se propočítává v situaci, kdy je dluhopis dnes koupen a držen až do splatnosti. Výnos do doby splatnosti (neboli vnitřní výnosové procento) je nejčastěji užívaným ukazatelem pro změření výnosů dluhopisu.
Výsledek výpočtu určí, jak se zhodnotí každá koruna, kterou investor investoval do dluhopisu. Výpočet je následující:
kde P0 je tržní cena dluhopisu, C je roční úroková platba, Fn je umořovací hodnota dluhopisu nebo jmenovitá hodnota dluhopisu, YTM je výnos do doby splatnosti dluhopisu, 1, …n je počet let do splatnosti dluhopisu.