1.1
Původ slova etika
Definice
Řecké slovo ETHOS nebo latinské MOS překládáme jako: MRAV, ZVYK, OBYČEJ. [1]
Poznámka
Uvedená slova běžně užíváme třeba při vyjádření, že ten druhý dělá něco nedobrého, něco s čím, se neztotožňujeme, a při tom říkáme: to není mravné, to není morální, z morálního hlediska to nebylo správné, vhodné apod…
Zakladatele etiky, jako filozofické disciplíny, můžeme považovat filozofa z období klasické řecké filozofie ARISTOTELA (384−322). Byl to v pořadí třetí nejvýznamnější filozof klasického období řecké filozofie, žák Platóna a vychovatel Alexandra Makedonského.
+
1. ARISTOTELES ze Stageiry. Zdroj [13]
Obr. 1. ARISTOTELES ze Stageiry. Zdroj [13]
Příklad
Znáte spis, který Aristoteles věnoval problematice etiky a psal jej pro svého syna? Pokud ne, pokuste se jej ve svém vyhledávači najít!
Zobrazit řešení
Skrýt řešení
Řešení
Svým spisem, který Aristoteles věnoval svému synovi NIKOMACHOVI, a proto se také nazývá Etika Nikomachova, se zapsal do počátku a vzniku této disciplíny. Etika podle něj nemá za úkol soudit a člověka odsoudit, ale posoudit, s čím se v jeho jednání můžeme ztotožnit či naopak. Pomáhá tím určit, čím byl skutek dobrý, nebo zlý.[4]
Již od Aristotela datujeme chápání etiky jako praktické části filozofie. Další náhled do vývoje a vzniku etiky jako vědní disciplíny, získáte v následující hlavní kapitole.
Souhrn
Pokusíme-li se tedy etiku ještě jednou definovat, pak lze říci, že je filozofickou vědou o správném způsobu života vycházející z racionálních přístupů a snažící se nalézt, popřípadě i zdůvodnit, společné a obecné základy, na nichž stojí morálka (předmět etiky). Lze říci, že je etika v teorií morálky, tedy filozofickou disciplínou zkoumající morálku, popřípadě morálně relevantní chování a jeho normy. Dá se tedy říci, že se snaží samotnou morálku zdůvodnit.[6]