3.4
Bezbariérovost jako jedna z rovných podmínek v cestovním ruchu z hlediska dostupnosti služeb
Jedna z podmínek sociálního cestovního ruchu je přístupnost, ale i rovnost podmínek, příležitostí a s tím jsou spojeny i bariéry, které musí osoba se zdravotním postižením překonávat, zejména pokud chce využívat služby cestovního ruchu. Následující text se bude týkat bariér cestovního ruchu a úpravy podmínek z hlediska omezené hybnosti nosného aparátu a omezení pohybu velkých kloubů, okrajově však také společenských bariér, které již byly částečně nastíněny i v předcházejícím textu.
Samozřejmě i osoby se zrakovým postižením mohou profitovat z bezbariérových prostor, zvyšuje to jejich bezpečnost a snižuje riziko zakopnutí s následným pádem. Intaktním uživatelům a poskytovatelům služeb cestovního ruchu připadají mnohé věci běžné, nikterak limitující, pokud si sami třeba jen na přechodnou dobu neprožijí pohyb o holi, berlích. Pak se i jediný schod nebo úzký prostor v koupelně může stát překážkou. Zde je výčet omezení vyplývající z bariér, které členíme do tří oblastí:
- omezení pohybové (překonávání výškových rozdílů, sklonu a průjezdnosti ploch, dosažitelnost ovládacích prvků a prostor pro manipulační činnosti),
- omezení smyslové vizuálního charakteru (vodicí linie, prvky pro orientaci v okolním prostředí, speciální úpravy povrchu pro nášlap, varovné a akustické prvky, nebo jen úprava velikosti informačních nápisů a piktogramů),
- omezení smyslové sluchového charakteru (vizuální informačně-orientační prvky, vizuální varovné signalizace, indukční smyčky u přepážek apod.) [20, 39, 40].
Základní bariéry v prostředí z hlediska jejich přístupnosti členíme následovně:
- vertikální bariéry (schodiště a výškový rozdíl povrchů a přechodů nad 20 mm),
- horizontální bariéry (různé sklony povrchů a kročejových ploch),
- prostorové bariéry (nevhodné rozmístění nábytku aj. příslušenství snižující manévrovatelnost a manipulativnost s předměty denní potřeby),
- antropometrické bariéry (adekvátní výška sedacích ploch a jejich dosažitelnost),
- ergonomické bariéry (tvarové úpravy úchopových částí pro snazší manipulaci a uchopitelnost),
- orientační bariéry (piktogramy, informační ukazatele, zvukoví a vizuální ukazatelé).
Nejčastějším výčtem problémů z hlediska bariér jsou již při check-in příliš vysoký pult recepce, šířka vstupních dveří a překážka při samotném vstupu do ubytovacího zařízení. Nejistota před ubytováním posiluje nespokojenost již při samotném startu. To může snižovat frustrační toleranci, která má tendenci se stupňovat do podrážděnosti a přecitlivělosti reakcí na sebemenší nedostatky při poskytování služeb, které by jiný intaktní klient přehlédl. Je třeba mít na paměti, že sociální sítě jsou bleskurychlým nositelem recenzí a mohou prokazovat medvědí službu, pokud je potřeba získat si nové klienty nebo naopak lze o ně sdílenými negativními zkušenostmi velmi rychle přijít.
V ubytovacích prostorách je mnohdy již nevhodné umístění pokoje překážkou nebo jeho zařízení, např. šířka a výška skříní, umístění minibaru, tlačítek a systému zamykání pokoje, výška postele a zejména vybavení sociálního zařízení. Nejčastěji v koupelně samotný vstup k umyvadlu nebo sprchovému koutu, chybějící sedátko v něm, výškové umístění zrcadla a jeho náklon, nevhodné umístění madel nebo jejich absence.
Zajímavost
Zde je výborná ukázka tzv. příkladu dobré praxe. Názorná ukázka jednotlivých typů bez/bariérového řešení, která vzešla z projektu, který mapoval různá veřejná místa v Curychu a srovnával s obdobnými místy v České republice [41]:
Z výše uvedeného textu je zřejmé, že bezbariérovost se neobejde bez spolupráce s odborníkem na tuto problematiku, pokud by se poskytovatel služeb v oblasti cestovního ruchu rozhodl zpřístupnit v oblasti hospitality i osobám se zdravotním postižením. Už při plánování a nabídce služeb je potřeba volit vhodné destinace s možností dalšího kulturního aj. vyžití. Cestovní ruch však musí pamatovat i na stránku cestování – dopravy do místa určení, která má také svá specifika. Do této kategorie je potřeba zahrnout:
- parkoviště (včetně míst pro stání osob se zdravotním postižením),
- itinerář cesty by měl zahrnovat i možnost občerstvení během ní, včetně vytipování vhodných míst k odpočinku a použití hygienického zařízení,
- zajištění způsobu dopravy externím dopravcem s bezbariérovou úpravou nástupu a výstupu z vozidla nebo zajištění parkování pro osobní vozidlo osoby se zdravotním postižením a umožněním bezpečného parkování.
Poznámka
Velcí, potažmo státní dopravci již poskytují řadu služeb pro osoby se zdravotním postižením, stále je však co zlepšovat. Zejména někteří soukromí dopravci, pokud nemají zákonnou povinnost, neřeší bezbariérové úpravy vozidel. O tom se zmíní okrajově poslední kapitola příkladů dobré a špatné praxe.
Souhrn
Jedna z podmínek sociálního cestovního ruchu je přístupnost, ale i rovnost podmínek, příležitostí a s tím jsou spojeny i bariéry, které musí osoba se zdravotním postižením překonávat. Bariéry, které musí osoby se zdravotním postižením překonávat, tvoří kategorii pohybového a smyslového vizuálního a sluchového omezení. Z hlediska přístupnosti je šest typů bariér: vertikální, horizontální, prostorové, antropometrické, ergonomické a orientační. Bezbariérovost ve stavebních úpravách se neobejde bez spolupráce s odborníkem na tuto problematiku, pokud by se poskytovatel služeb v oblasti cestovního ruchu rozhodl zpřístupnit v oblasti hospitality i osobám se zdravotním postižením. Cestovní ruch však musí pamatovat i na stránku cestování do místa určení, která má také svá specifika. Do této kategorie je potřeba zahrnout parkování, způsob dopravy a samotný individuálně nabízený itinerář cesty.