3.2
Osoby se smyslovým postižením – zrakovým a sluchovým
Už Jan Amos Komenský psal, že člověk se naučí jen tomu, co projde všemi smysly. Je na místě uvědomit si, v čem všem člověka limituje oslabení nebo ztráta, byť jediného smyslu, natož pokud nastane případ tzv. duálního postižení při ztrátě zraku i sluchu. Předmětem tohoto studijního materiálu není poučení o funkci zrakových a sluchových orgánů. Je třeba si uvědomit, že ne vždy se ztráta zraku nebo sluchu rovná postižení oka, ucha, ale mnohdy je příčinou zpracování podnětů, které těmito orgány přicházejí do mozku a ten je neumí zpracovat. Veškeré smyslové podněty mají cílovou stanici v mozku. Smyslová postižení zahrnují tyto typy postižení:
  • zrakové,
  • sluchové,
  • duální smyslové postižení (nejzávažnější formou je hluchoslepota, nebude objektem zájmu tohoto studijního materiálu z důvodu značné náročnosti péče o takové osoby) [8, 9].
Poznámka
Osoby, které mají těžkou formu kombinovaného postižení nebo duálně postižení zrakové a sluchové, jsou někdy v ošetřovatelství nazýváni křehkými pacienty.
Zrakové postižení je významně limitujícím. Je potřeba si uvědomit, že téměř 90 % informací z okolního světa člověk přijímá právě zrakem. Zrakové postižení nezahrnuje jen obrazy, ale i limity v oblasti poznávacích schopností, včetně abstrakce a prolíná se i do vztahů s okolním prostředím. Stále přetrvává mýtus, že zrakové postižení je kompenzováno posílením jiných smyslů. K tomu však vede dlouhá cesta a pokud dojde ke ztrátě zraku během života v dospělosti, je možnost „vytříbení jiných smyslů“ velmi pomalým procesem, a ne vždy zdařilým. Poučený pracovník v oblasti cestovního ruchu by měl brát s velkou rezervou takové mýty. Zrakové postižení zahrnuje stupně zrakového postižení osob:
  • nevidomých (nejtěžší formy postižení s praktickou nebo skutečnou nevidomostí, kdy praktická forma omezuje ve značné míře centrální ostrost a binokulární zorné pole je pouhých 5 až 10 stupňů, což naprosto limituje v každodenních činnostech),
  • se zbytky zraku (značná ztráta světlocitu nebo ztráta binokulárního vidění o méně než 5 stupňů zorného pole, plná slepota až do plné ztráty světlocitu),
  • slabozraké (lehké, střední až těžké poklesy ostrosti a binokulárního vidění i rozsahu zorného pole, které lze v převážné míře alespoň částečně kompenzovat brýlovou korekcí),
  • s poruchou binokulárního vidění (šilhavost a tupozrakost, jež lze korigovat okluzorem, který střídavě zakrývá jedno oko) [9, 33].
Limitující oblasti, na které by se měl zaměřit i cestovní ruch s ohledem na specifika přístupu k osobám se zrakovým postižením jsou následující:
  • Oblast informační zahrnuje dlouhodobé neuspokojování potřeby zrakových podnětů, tzv. senzorická deprivace. Může vzbuzovat dojem, že osoba se zrakovým postižením vykazuje i známky retardace, není tomu tak.
  • Oblast orientace v prostoru a samostatném pohybu. Zde se doporučuje využít doprovodných služeb. Pracovník cestovního ruchu by si měl ověřit, jaký způsob dopomoci je žádoucí. Netaháme za ruku, nevnucujeme se bez předchozího upozornění, že jsme poblíž. Známé trasy může jedinec se zrakovým postižením zvládat bez průvodce. Mohou nastat situace a trasy, kde je nutno zajistit asistenční služby nebo umožnit využití asistenčního psa. Řada veřejných budov, včetně obchodů a zdravotnických zařízení přítomnost asistenčního psa umožňuje.
  • Oblast kontroly z okolního prostředí a vlastní osoby v něm je spíše společenského charakteru. Nevidomému chybí zpětná vazba v podobě mimoslovních projevů v komunikaci. Pozornost může zaměřit pouze na intonaci hlasu. Toto omezení má spíše „sociální“ charakter. Pomůže možná malá zkouška nebo představa. Jste ve společnosti, v učebně, zavřete oči a zkuste identifikovat lidi po hlase, nebo se pokuste zapojit se do hovoru bez vizuální kontroly okolí. Zjistíte, že postrádáte oční kontakt, gesta. Tato „komunikační“ bariéra může nastat i ze strany intaktních jedinců, kteří nevědí, jak se mají chovat k těžce zrakově postiženému člověku. Mnohdy přiznávají pocit studu zřejmě z neznalosti. Každopádně hodnocení lidí nevidomými je značně odlišné, jiné jsou i parametry sympatie a antipatie. Vycházejí z vnímání sluchového, z dotyků a vůní [33].
Slepecká hůl je laické označení pro základní kompenzační pomůcku pro osoby nevidomé, se ztrátou zraku a osob slabozrakých. Vhodnější označení je bílá hůl, anglicky white cane. Osoby s duálním postižením používají hůl označenou červenými proužky, anglicky deafblind cane. Existují dvě formy těchto holí. Standardní délka 90 cm plní funkci signalizační, využívá se při doprovodu ve známějším prostředí. Druhá nestandardizovaná hůl je delší, plní všechny níže uvedené funkce. Konstrukčně jsou hole provedeny jako pevné, skládací, teleskopické nebo kombinované.
Zajímavost
V říjnu roku 1964 byl ve Spojených státech amerických deklarován Mezinárodní den bezpečnosti bílé hole a v roce 2011 tento den prezident Barack Obama nazval Dnem rovnosti nevidomých Američanů. I přesto, že jej takto nazval, u nás je tento den využíván k propagaci a osvětě problematiky osob nevidomých různými formami aktivit, jako jsou např. tzv. neviditelné výstavy.
+
13. Bílá hůl dlouhá, ukázka její orientační funkce
Obr. 13. Bílá hůl dlouhá, ukázka její orientační funkce
Bílá hůl slouží k prostorové orientaci, podporuje samostatnost pohybu, ale má i jiné funkce:
  • funkce signalizační (bílá hůl je využívána v případě zvýšeného nebezpečí nebo jen jako signalizace osoby se zrakovým postižením, jako upozornění zejména pro účastníky silničního provozu),
  • funkce orientační (viz. obr. č. 12, hůl nahrazuje napřažené ruce, tak jak to zná každý intaktní člověk, pokud se pohybuje ve tmě, jedná se o prodloužený hmat),
  • funkce bezpečnostní (pomáhá předcházet nebo eliminovat střety s překážkami v prostředí. Bývá nošena diagonálně před tělem).
  • funkce opěrná (plní svůj účel, pokud osoba nevidomá není zcela stabilní, ať již z důvodu nerovnosti povrchu nebo nějaké zdravotní indispozice – závrať apod.) [8, 33].
Zajímavost
Existuje celá řada dalších onemocnění nebo limitujících funkčních omezení. Jedním z nich je například šeroslepost, která je charakteristická významným snížením zrakové ostrosti, ocitne-li se jedinec v prostoru se sníženým osvětlením (temná ulice, neosvětlená silnice, oblast s výskytem mlhy apod.) Pokud takový jedinec vstoupí do málo osvětlené místnosti, může dojít k tak závažnému stavu, že působí jako osoba nevidomá. Kupodivu je častým také porušení barvocitu v úplné nebo jen částečné formě. Existují již brýle, které umožňují barevné vidění. Tyto „kouzelné brýle“ přináší významné zkvalitnění života osob s barvoslepostí (daltonismem), viz. obr. č. 14.
+
14. Enchroma brýle pro umožnění barevného vidění
Obr. 14. Enchroma brýle pro umožnění barevného vidění
https://enchroma.com/pages/about-us
Praktické rady pro cestovní ruch:
  • Při prvním kontaktu, zejména při podání ruky, je nutno upozornit, že ruku nabízíme, pokud ji nabízí osoba se zrakovým postižením a máme plné ruce, nebo jsou zašpiněné, sdělíme to.
  • Pokud se v rámci ubytování vyskytne klient se zrakovým postižením, doporučeno je poučit personál, aby po dobu jeho pobytu nepřemísťoval nábytek nebo neponechával překážky v ubytovacím areálu (zásobování, úklidové pomůcky nebo kontejnery s prádlem apod.).
  • Jestli někdo přečte drobná písmena v denním tisku, to ještě neznamená, že má zrak v pořádku. Pokud má v pořádku ostrost, ale selhává vidění zorného pole, může mít značné problémy s orientací v prostoru.
  • U osoby se světloplachostí nebo šeroslepotou může náhlá změna intenzity osvětlení vyvolat stav dezorientace.
  • Při komunikaci oslovuje ta osoba, která lépe vidí a vždy dáme o sobě vědět, představíme se, ačkoliv si již myslíme, že nás oslovená osoba zná po hlase. Důležité je u osob s významným oslabením zraku problém rozpoznávat neverbální signály.
  • Nevnucovat svou pomoc za každou cenu nebo náhle bez předchozího upozornění.
  • V doprovodu nevidomé osoby chodíte po straně, kde hrozí nějaké zvýšené riziko úrazu.
  • Ke schodům nebo zábradlí, či jakékoliv překážce je lepší přistupovat kolmo.
  • Pokud usazujeme ke stolu osobu se zrakovým postižením, přikročíme k židli zezadu a opěradlo nastavíme rovnoběžně s hranou desky stolu.
  • Při vstupu na toaletu popíšeme prostor, nasměrujeme k hygienickým potřebám a nevstupujeme do místnosti, pokud si to nevidomý nepřeje nebo sám nevyžádá.
  • V běžném životě je někdy žinantní upozornit někoho na znečištěný oděv, rozmazanou rtěnku nebo špenát mezi zuby, u osob nevidomých je na místě na takové prohřešky automaticky citlivě upozornit.
  • U osob nevidomých je doprovázející osoba nazývána průvodcem a často to bývá blízká osoba, a jejich sehranost přináší výhody.
  • Umožnit expozice – výstavy a jiné akce vnímat hmatem, poskytnout podrobnější výklad s prodlouženým časem na prohlídku a popisnost [33].
Souhrn
Smyslová postižení zahrnují tyto typy postižení sluchu, zraku nebo obojího, tzv. duální postižení (hluchoslepota). Zrakové postižení je významně limitujícím. Je potřeba si uvědomit, že téměř 90 % informací z okolního světa člověk přijímá právě zrakem. Zrakové postižení nezahrnuje jen obrazy, ale i limity v oblasti poznávacích schopností, včetně abstrakce a prolíná se i do vztahů s okolním prostředím. Stále přetrvává mýtus, že zrakové postižení je kompenzováno posílením jiných smyslů. Limitující oblasti, na které by se měl zaměřit i cestovní ruch s ohledem na specifika přístupu k osobám se zrakovým postižením jsou oblasti informační, orientace v prostoru a omezení pohybu v něm, oblast kontroly prostředí a sebe sama. Bílá hůl, laicky označovaná jako slepecká, slouží k prostorové orientaci, podporuje samostatnost pohybu, ale má i jiné funkce, jako např. signalizační, orientační, bezpečnostní a opěrnou.
Sluchové postižení se může jevit jako méně limitujícím než zrakové, ovšem přináší mnohem větší bariéry v komunikaci, což zákonitě přináší problémy v navazování vztahů a společenskému vyžití. Ztráta sluchu v pozdějším věku je značnou sociální bariérou a stresorem, nemívá to však významný vliv na výslovnost a srozumitelnost. Kdežto ztráta sluchu ještě před dokončením vývoje řeči v dětství se projevuje významnou huhňavostí a tím srozumitelností řeči. Vada sluchu se může projevovat jednostranně nebo oboustranně. Pro praktické využití v praxi cestovního ruchu není důležité zabývat se příčinami a jednotlivými typy orgánových nebo funkčních poruch. Závažnost sluchového postižení již lze považovat za podstatnou informaci pro pracovníka v oblasti cestovního ruchu. Dle závažnosti, – hloubky, dělíme sluchové vady na:
  • nedoslýchavost (částečná ohluchlost jednostranná nebo oboustranná),
  • hluchota (od praktické, která limituje v běžném životě, až po úplnou),
  • ohluchlost (jedná se o ztrátu sluchu až po dokončeném vývoji řeči).
Praktické rady pro cestovní ruch:
  • Pokud osoba se sluchovým postižením nevyužívá tlumočnické služby přímo nebo prostřednictvím online přístupu, např. tlumočník na tabletu apod., doporučuje se poskytnout přímý kontakt pro odezírání, přitom mluvit jako při běžném hovoru, jen více artikulovat a nezakrývat si ústa nebo žvýkat.
  • Nejvhodnější vzdálenosti pro odezírání je maximálně 4 metry. Je potřeba si uvědomit, že odezírání je velmi náročné na pozornost a vytrvalost a odezírající se velmi rychle unaví již do 20 minut.
  • Při komunikaci s využitím odezírání je potřeba vkládat pauzy a sledovat i neverbální reakci, zda je porozuměno sdělení. Je vhodné volit kratší a jednoduché věty, nepoužívat cizí slova.
  • Mimika a gesta při komunikaci jsou velmi důležitým prostředkem, podporují význam obsahu hovoru.
  • U intaktních osob je běžné, přijdou-li do místnosti, že nahlas pozdraví, osoba neslyšící místo oslovení osoby, se kterou chce navázat komunikaci, používá dotyk, nejčastěji paže, předloktí nebo ramene.
  • Jestliže neslyšící poťukává o stůl, není to známka netrpělivosti, ale výraz přání dobré chuti. Zároveň je vhodné pamatovat při úpravě stolování, že vázy aj. předmět na stole, mohou být bariérou při komunikaci, brání odezírání nebo čitelnosti znaků. Mohou být na překážku i při samotném znakování (převržení karafy s vodou apod.).
  • Jestliže s někým hovoříme při formálním rozhovoru a dotyčný nám zakryje ústa rukou, je to nevhodné, neslušné, stejně tak a mnohem agresivněji působí na znakujícího, pokud ho při znakování uchopíte za ruku.
  • Pokud je využíván tlumočník, je nutné mít na paměti, že i on je při intenzivním tlumočení velmi rychle unavený, a to už z toho důvodu, že hovoří za obě strany, je katalyzátorem komunikačního kanálu mezi osobou intaktní a neslyšící.
  • Existují i kompenzační pomůcky, (naslouchadla), nabízí se i tzv. indukční smyčka, nepředpokládá se, že však bude v cestovním ruchu využívána. Hodí se např. na přednášky, semináře, kdy se zesilovač pověsí na krk přednášejícímu a dochází k přenosu zesíleného zvuku do naslouchadel osoby se ztrátou sluchu.
Zajímavost
Mohlo by se zdát, že neslyšící jsou ve výhodě, pokud cestují do jiných zemí. Laikovi se jeví znakový jazyk jako esperanto, kterým se mezi sebou domluví všichni neslyšící na planetě Zemi. Není tomu tak. Každý znakový jazyk, potažmo znakovaná čeština, znakovaná angličtina, aj., mají svá specifika i ve znakové podobě. Stačí se podívat na rozdíly, které naleznete v následujícím odkaze. Stačí zadat klíčové slovo a podívat se, jak se například znakuje slunce nebo slovo láska [33].
http://ruce.cz/slovnik
Souhrn
Sluchové postižení se může jevit jako méně limitujícím než zrakové, ovšem přináší mnohem větší bariéry v komunikaci. Ztráta sluchu ještě před dokončením vývoje řeči v dětství se projevuje významnou huhňavostí a tím nesrozumitelností řeči. Podle závažnosti a hloubky dělíme sluchové vady na nedoslýchavost, hluchotu a ohluchlost. Mohlo by se zdát, že neslyšící jsou ve výhodě, pokud cestují do jiných zemí. Není tomu tak. Každý znakový jazyk, potažmo znakovaná čeština, znakovaná angličtina, aj., mají svá specifika i ve znakové podobě.