1.3
Limity osob se zdravotním postižením
MKF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (v originále International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF) je jednou z mezinárodních klasifikací vyvinutých WHO (The World Health Organisation – Světovou zdravotnickou organizací). Tato klasifikace rozlišuje postižení v oblasti tělesných funkcí a tělesných struktur, aktivit a participace a faktory prostředí, jak je uvedeno v následujícím výčtu [12]. Tělesné funkce zahrnují celé fyziologické funkce tělesných systémů, kdežto tělesné struktury jen anatomické části těla jako jsou orgány a končetiny. Poruchy zahrnují celou škálu odchylek od normy od částečných po úplnou ztrátu [12, 13, 14].
- Tělesné funkce, které mohou limitovat člověka v běžném životě:
- Tělesné struktury:
- Aktivity a participace zahrnují následující kategorie:
- Faktory prostředí:
+
Obr. 8. Ukázka jednoho ze způsobů AAK obrázkový systém s možností nahrání slov GOTALK
Kvalita života osob s postižením je velmi často předmětem zájmu výzkumu v pedagogicko-psychologických, sociologických i sociálních a medicínských oborech. Odráží se v ní celá řada faktorů, mimo jiné i výše uvedené oblasti z hlediska MKF. Zejména faktory prostředí sehrávají klíčovou roli v kvalitě života celé rodiny. Může se v ní odrážet i možnost poznávat okolní svět, možnost setkávat se s podobně postiženými napříč celým světem, participovat na dění v oblasti podpůrných skupin po celém světě, které zaštiťují daný typ postižení [12, 13, 14].
MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů) je důležitá pro určení přesné diagnózy, která zahrnuje i její alfanumerické označení kódem. K 1. 1. 2020 vstoupila v platnost její tabelární část, která je aktualizována a zahrnuje přesnou specifikaci nemocí, například nemoci nervové soustavy označené kódy G0 až G99 zahrnují celé spektrum typů mozkové obrny a jiných ochrnutí [13].
V zahraničí je kvalita života spojována s HRQoL (Health Related Quality of Life), což je dotazník, který se zaměřuje na klíčové oblasti života a hodnotí právě jeho kvalitu. V překladu dotazník kvality života [15].
Definice
Kvalita života je vymezena jako hodnotící aspekt dopadu postižení do vybraných oblastí života, která může být srovnávána s životní spokojeností navzdory vlastní disabilitě. Netýká se pouze osoby s postižením, ale i blízkých osob nebo pracovníků pomáhajících profesí, zejména ošetřovatelské péče.
Pro potřeby cestovního ruchu stanovila Světová organizace cestovního ruchu následující členění osob s postižením:
- osoby s tělesným postižením,
- osoby s intelektuálním postižením a smyslovým postižením.
Toto členění není zcela přesné, jeví se příliš obecným a zjednodušujícím. Souhrnně jsou tyto dílčí druhy zdravotního postižení příliš obecné a podle Světové zdravotnické organizace zahrnují jedince, kteří mají problémy v manipulačních a pohybových schopnostech a jsou omezeni v běžném domácím prostředí [15,16].
Posudkové lékařství považuje za jedince se zdravotním postižením takovou osobu, jejíž zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, došlo u ní k významnému poklesu nebo ztrátě mentálních, tělesných nebo smyslových schopností, které má dopad i do poklesu nebo ztrátě pracovních schopností, včetně poklesu výdělečných předpokladů. Jestliže budeme vycházet z pojetí zdravotního postižení posudkovým lékařstvím, které udává dikci finančního zajištění osob s postižením/handicapem, je nutno zmínit také pojem invalidita.
Definice
Invalidita je dynamickou, nikoliv statickou kategorií, jíž je označována osoba, u které došlo k poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti, obvykle v důsledku vážné nemoci nebo úrazu.
Tento pokles pracovního uplatnění, či všeobecné schopnosti pracovat, je procentuálně členěn na tři stupně invalidity:
- první stupeň invalidity – k poklesu došlo minimálně o 35 %,
- druhý stupeň invalidity – k poklesu došlo minimálně o 50 %,
- třetí stupeň invalidity – k poklesu došlo minimálně o 70 %.
Je nutno vyvrátit předsudek, že invalidita, potažmo přiznání invalidního důchodu, přináší automaticky a trvale setrvání mimo pracovní zařazení. Pouze osoba, které byl přiznán invalidní důchod třetího stupně, nemusí být zaměstnaná. První dva stupně invalidity predikují k nutnosti pracovat nebo k aktivnímu hledání práce, což obnáší minimálně evidenci na Úřadu práce České republiky. Mohlo by se zdát, že osoby, které pobírají invalidní důchod, nejsou příliš solventní a jsou jen okrajovou skupinou specifické formy cestovního ruchu, je však potřeba si připomenout, že počet osob se zdravotním postižením je kvantitativně významnou skupinou, na kterou se mohou nabalovat i další nabídky služeb, o kterých se tento studijní materiál zmíní v kapitole 1.2 [16].
S ohledem na MKF je potřeba volit podrobnější dělení, které by vystihovalo jednotlivé oblasti disability. Příčinou zdravotního postižení mohou být vrozené nebo za života získané příčiny (vlivem úrazu nebo nemoci), někteří autoři uvádějí i příčiny vzniklé stářím. Národní rada osob se zdravotním postižením v rámci výzkumného šetření uvádí následující výčet typů zdravotního postižení. Níže je uvedeno i velmi specifické vymezení pojmu zdravotní postižení, které má své piktogramové označení. Piktogramy jsou srozumitelné po celém světě, viz. obr. č. 9:
- tělesné,
- zrakové,
- sluchové,
- mentální,
- duševní,
- vnitřní (chronická onemocnění interní příčiny).
+
Zdroj: Autor NPS Graphics, A collection of pictograms. Three of them used by the United States National Park Service. A package containing those three and all NPS symbols is available at the Open Icon Library, licence Public domain.
Obr. 9. Piktogramy s typem zdravotního postižení
Definice
Zajímavé je, že zdravotní postižení definuje Národní rada osob se zdravotním postižením i Český statistický úřad následovně: „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové a/nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento stav potrvá déle než 1 rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby.“ [17, 18].
V České republice bylo provedeno výběrové šetření Českého statistického úřadu, které se zaměřilo na podíl typů zdravotního postižení mezi muži a ženami, viz. tabulka č. 1, včetně dopadu jejich postižení do běžného života. Podrobná šetření probíhala již v letech 2008 a 2013, ale nebyla realizována přímo v terénu, tzn. v domácnostech respondentů. Je nutno připomenout, že tato šetření pro sběr dat nebyla zaměřena na děti ve věku do 14 let. Je potřeba říci, že i tato věková hranice je pro cestovní ruch nezanedbatelná cílová skupina. Následující tabulka číslo 1, je výsledkem zmiňovaných šetření a udává procentuální podíl osob se zdravotním postižením ve věkové a genderové struktuře obyvatelstva České republiky [17, 18, 19].
+
Obr. 10. Procentuální složení osob se zdravotním postižením v ČR dle věku a pohlaví.
Souhrn
Mezinárodní klasifikace nemocí, jejíž vznik iniciovala Světová zdravotnická organizace, rozlišuje kategorie postižení s jejich dopadem v oblasti tělesných funkcí a tělesných struktur, aktivit a participace a faktory prostředí. Tělesné funkce zahrnují celé fyziologické funkce tělesných systémů, kdežto tělesné struktury jen anatomické části těla jako jsou orgány a končetiny. Poruchy zahrnují celou škálu odchylek od normy od částečných po úplnou ztrátu. Faktory prostředí zahrnují podporu okolí, vztahy s okolím a postoje. Oblast vlastní aktivity a participace na svém životě i životě místní komunity je rovněž klíčová, ta spolu s faktory prostředí sehrává klíčovou roli v kvalitě života celé rodiny. Může se v ní odrážet i možnost poznávat okolní svět, možnost setkávat se s podobně postiženými napříč celým světem, participovat na dění v oblasti podpůrných skupin po celém světě, které zaštiťují daný typ postižení. Pro potřeby cestovního ruchu stanovila Světová organizace cestovního ruchu členění osob s postižením na kategorii tělesného a kategorii mentálního a smyslového postižení, což je velmi obecné. Národní rada osob se zdravotním postižením vymezuje zdravotní postižení na tělesné, zrakové, sluchové, mentální, duševní a vnitřní. Ať už se jedná o jakýkoliv typ postižení, možnost cestovat se promítá i do oblastí hodnocení kvality života osob s postižením i osob pečujících. Dostupnost služeb cestovního ruchu může souviset i se stupněm invalidity, která v České republice procentuálně vymezuje tři stupně.