V předchozích kapitolách jsme letmo zmínili jeden ze základních modelů mezilidské komunikace. Pravděpodobně jej známe všichni. Subjekt A vysílá sdělení subjektu B. V odborné literatuře jej můžeme najít jako model lineární. Celý proces komunikace je zde prezentován jako relativně jednoduchý, postupující přímou cestou. Praxe a pozorování výzkumníků v této oblasti však ukázala, že se jedná skutečně jen o teoretický model, který je v praxi neuplatnitelný. Důvodem toho je předpoklad, že subjekt A, není v přímé interakci se subjektem B. tzn. jeden sděluje, druhý naslouchá. Takto to v praktickém životě skutečně nechodí.

Model, který označujeme jako model interakční, už předpokládá, že jakási interaktivita mezi subjektem A a B už existuje. Přesto i tento model počítá s tím, že sdělování a naslouchání jsou dva rozdílné děje.

Oproti tomu model transakční předpokládá, resp. snaží se zahrnout složitost mezilidské komunikace do představy, že subjekty A i B v jednom časovém okamžiku sdělují (mluví) a naslouchají současně. Pokud si připomeneme první kapitolu, kde je zmíněn komunikační axiom, pochopíme, že i mlčení je druh komunikace a je nedílnou součástí komunikačního procesu.

Obecný model komunikace, tak jak je uveden v literatuře, se blíží mezilidské komunikaci asi nejvíc. Tento model v sobě už zahrnuje prvky, které jsou v komunikaci přítomny. Zdrojem sdělení je subjekt A, který převádí myšlenky (kóduje je) do srozumitelného kódu (slova). Sdělení samotné se skládá ze dvou částí – předběžné sdělení a sdělení. Obě částí jsou posléze dekódovány příjemcem (subjekt B). Celý proces komunikace probíhá v určitém kontextu a za „vydatné“ podpory šumu. Šum je obecně považován za „zabijáka“ komunikace. Může vznikat z příčin interních (únava, stres, neochota naslouchat, špatné pochopení významu slov a celého kontextu) a z příčin externích (hluk, teplo, zima). Rozdílné chápání významu ať už z jakýchkoliv příčin je vždy významným aspektem snižování efektivního komunikačního procesu.

Z hlediska firemní komunikace stojí za to, abychom se zabývali jedním prvkem obecného komunikačního modelu. Tím prvním je předběžné sdělení. Tyto informace, jak je z názvu patrné, vysíláme před samotným sdělením. V praxi to známe. V klasické rozhovoru face to face známe fráze typu „Dobrý den, jak se máte?“, „Chtěl bych Vám to osobně vysvětlit…“. Předběžná sdělení se mohou aplikovat také odmlkou, žádostí o ztišení posluchačů atd. V komunikaci elektronické identifikujeme předběžná sdělení jako subject zprávy, tak, jak bylo vysvětleno v předchozí kapitole.

Proč jsme se zabývali modely? Ukázaly nám, jak se chápání mezilidské komunikace vyvíjelo a jak se vědci snažili popsat celý a složitý děj komunikace. Posuňme se pomalu k problematice komunikace ve firemním prostředí. Základy již máme položeny.