Verbální komunikace byla a je závislá na evolučním vývoji člověka. Ne vždy lidstvo komunikovalo verbálně ve formě, jak ji známe dnes. Vědci předpokládají, na základě svých výzkumů, že verbální komunikace jako prostředek dorozumívání se začala uplatňovat před 100 – 150 000 lety. Pokud byla zmíněna evoluce, souvislé verbální komunikaci předcházel také správný vývoj artikulačního ústrojí.

Verbální komunikace je tedy komunikace mezi jedním, nebo více subjekty, pomocí slov. Zatímco v předchozí kapitole bylo nástrojem dorozumívání vše mimo slova, verbální komunikace využívá slov a jejich významů ke sdělování. Pokud má komunikace správně fungovat, je důležité rozlišovat mezi několika základními systémy: fonologickým, syntaktickým a sémantickým. Fonologický systém je založen na zvucích, syntaktický je založen na správném uspořádání slov ve větách a sémantický na významu jednotlivých slov.

S komunikací to není vůbec lehké. Jednotlivá sdělení mohou nabývat poloh denotačních a konotačních. V praktickém významu rozlišujeme mezi vyjadřováním striktně objektivním a vyjadřováním postaveném na vysoké míře subjektivních a emocionálních významů. Nejlépe bude, pokud sdělení denotační a konotační bude objasněno na praktickém příkladu:

Sémantický význam slova smrt je každému asi jasný. V denotačním smyslu sdělení je smrt popsána jako zástava životních funkcí, mozková smrt atd. V konotačním smyslu však můžeme hovořit „druhém břehu“, indiáni hovořili o „věčných lovištích“ atp. Převedeme-li toto vysvětlení do praxe, potažmo do komunikace ve firmách, je důležité, aby jednotlivé subjekty používaly totožný sdělovací systém. V opačném případě může docházet ke sdělením, kdy jedná i druhá strana chybně dekóduje obsahy sdělení.

V komunikaci však je potřeba zohledňovat i jiné aspekty. Jedním z nich je přímočarost sdělení. Přímočarost může nabývat různou míru. V krajních polohách hovoříme o sdělení přímém a nepřímém. Přímá vyjadřování (sdělování) jasněji a konkrétněji manifestují přání mluvčího. Nepřímá sdělení v sobě „nesou“ subjektivní přání, pocity a očekávání mluvčího. Pokud tento sdělovací systém převedeme potřebám firemní komunikace, je důležité, aby v praxi byla využívána sdělení přímá, konkrétní.

Verbální komunikace je také závislá na pohlaví. Nebude zde rozebíráno, proč tomu tak je, je to dáno především postavením žen a mužů ve společnosti, fyziologií, způsobem uvažování atd. Rozdílnost pohlaví se projevuje i ve vzájemné komunikaci. Lze jen velice těžko determinovat základní rozdíly. Způsob komunikace je pravděpodobně dán také úrovní a funkcí jednotlivých hormonů. Zatímco mužům je obvykle „vlastní“ komunikace s jistou mírou agrese, ženy preferují komunikaci klidnější, rozvážnější. Zde se pomalu odchylujeme o tématu, neboť zde vstupuje nejen teorie komunikace, ale také psychologie, fyziologie popř. psychiatrie. Ve firemní praxi rozdílná a odlišná komunikace mužů a žen může způsobovat problémy. Setkáváme se s arogancí, nadřazeností, verbální agresí. To vše jsou jednoznačně způsoby, jak komunikaci oslabit, zastavit popř. přesunout do poloh nepřímého sdělování (vyjadřování pocitů). Komunikace se stává neefektivní a přestává plnit svůj účel.

Možná by nebylo od věci zmínit i jiný druh komunikace. V současné době (a bude tomu pravděpodobně i v budoucnu), se velice často aplikuje komunikace elektronická. Lidé ve firemní praxi říkají, že 90 % veškeré komunikace na pracovišti je realizováno elektronicky. Jedná se o emailové zprávy, sms zprávy, komunikace v rámci interních procesů jako je plánování schůzek a aktivit ve speciálních aplikacích (MS Outlook, TeamViewer), využívání komunikačních programů (Messenger, Viber, WhatsApp atd.), komunikace v rámci sdílených disků (síťové disky na pracovišti), vzdálené sdílené disky (cloudy) atd. Je zcela zjevné a praxe ukazuje, že elektronická firemní komunikace má své nezastupitelné místo. Autor této práce se domnívá, že i elektronické komunikaci je potřeba se učit. Zatímco v běžné komunikaci dodržujeme pravidla, v elektronické komunikaci se nám to nedaří. Přitom by možná stačilo, aby zásady, které běžně dodržujeme (pozdrav, určitá slušnost a úroveň komunikace, naslouchání), byly uplatňovány i v komunikaci elektronické.