Pro oceňování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku použijeme pořizovací cenou, což je cena pořízení a náklady související. U majetku, který byl vytvořen vlastní činností, pro účely ocenění použijeme vlastními náklady. Finanční majetek oceňujeme pořizovací cenou. Pokud byl majetek účetní jednotkou nabyt bezúplatně, oceňujeme reprodukční pořizovací cenou.

O nehmotném a hmotném dlouhodobém majetku hovoříme ve chvíli, kdy předmětný majetek uvedeme do užívání.

Pořizovací cenu majetku zvyšuje technické zhodnocení, což je rekonstrukce nebo modernizace. Rekonstrukce je takový zásah do majetku, který mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Modernizací rozumíme rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Technické zhodnocení nepovažujeme za daňově náklady. Technické zhodnocení vstoupí do nákladů formou odpisů. V praxi je důležité rozlišit, jestli se skutečně jedná o technické zhodnocení majetku, nebo jde o opravu majetku (odstranění fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu) nebo jeho údržba (zpomalení fyzického opotřebení, předcházení jeho následkům, odstranění drobnějších závad). Na rozdíl od technického zhodnocení, které zvyšuje pořizovací cenu majetku, oprava a udržování je daňově uznatelným nákladem.

V této podkapitole se zaměříme na účtování o pořízení a o odpisech dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku.

V této podkapitole se zaměříme na příklady účtování o pořízení dlouhodobého nehmotného majetku.

Příklad - účtování o pořízení dlouhodobého nehmotného majetku:

Dlouhodobý hmotný majetek patří mezi aktiva účetní jednotky. Tento majetek dlouhodobého charakteru se v podniku v relativně nezměněné podobě vyskytuje dobu delší než 1 rok a díky této své vlastnosti postupně opotřebovává, kdy toto opotřebení je vyjádřeno formou odpisů. Pořizovací cenu tvoří cena pořízení včetně nákladů souvisejících (doprava, montáž, clo, pojištění, náklady na zprostředkování atd.)

Příklad účtování o pořízení a odpisu dlouhodobého majetku, který by pořízen bezúplatně:

Součástí pořizovací ceny nemovitého majetku byla po určitou dobu i daň z nabytí nemovitých věcí, která je zrušena (viz Obr. 26).

Při pořízení majetku vlastní činnosti účtujeme o aktivaci, což je převedení úkonů provedených ve vlastní režii, zachycení veškerých vlastních nákladů na vytvoření hmotného majetku:

Příklad účtování při pořízení a odepisování dlouhodobého majetku (výrobní linky) koupi:

V účtové skupině 0 účtujeme i o zálohách poskytnutých na nákup dlouhodobého majetku (příklad):

Dlouhodobý hmotný majetek – automobil znázorňuje Obr. 27.

Problematiku odpisů dlouhodobého majetku znázorňuje Obr 28.

V této podkapitole se zaměříme na problematiku odepisování dlouhodobého majetku. Odpisy dělíme na:

Výše účetních odpisů a doba odepisování se řídí vnitřní směrnici účetní jednotky. Výše a doba odepisování jednotlivých odpisových skupin u daňových odpisů vychází z ustanovení zákona o daních z příjmů.

Účetní odpisy vyjadřují skutečné opotřebení dlouhodobého majetku a znázorňují trvalé snížení hodnoty daného majetku. Způsob výpočtu účetních odpisů vychází ze směrnice účetní jednotky, která má za úkol vycházet ze skutečného využití dlouhodobého majetku. Tento majetek je odepisován na základě odpisových plánů.

Způsob stanovení účetních odpisů je povinna účetní jednotka určit ve vnitropodnikové směrnici o účetnictví. Pro jednotlivý majetek sestavujeme odpisový plán. Úkolem účetních odpisů je co nejpřesněji vyčíslit opotřebení majetku. Díky těmto informacím můžeme přispět nejen k věrnému obrazu o hospodaření firmy, ale máme důležité podklady pro kalkulace nákladů na výrobku, kdy skutečné opotřebení výrobních prostředků započítáváme do ceny výrobků.

Zákon o daních z příjmů upravuje vypočet daňových odpisů, kdy se vychází z pořizovací ceny majetku. Roční odpis je možno uplatnit u dlouhodobého majetku, který je evidován na konci zdaňovacího období. Pokud je dlouhodobý hmotný majetek evidován na počátku období, ale v průběhu zdaňovacího období došlo k jeho vyřazení z evidence, je možno uplatnit pouze odpis ve výši jedné poloviny vypočteného ročního odpisu.

Účetní jednotka nejprve zatřídí dlouhodobý hmotný majetek do odpisových skupin dle zákona o daních z příjmů, kdy v příloze jsou uvedeny jednotlivé druhy majetku a jejích zatřízení do konkrétní odpisové skupiny. Každá odpisová skupina má přesně stanovenou dobu odepisování (viz Tab. 51).

Účetní jednotka se může rozhodnout pro způsob odepisování:

Dlouhodobý hmotný majetek odepisujeme do výše vstupní ceny nebo zvýšené vstupní ceny, kdy tuto cenu zvyšujeme z důvodu technického zhodnocení. Zákon o daních z příjmů umožňuje v přesně stanovených situacích navýšit roční odpis v prvním roce odepisování o 10, 15 nebo 20 %, a tím dle rozhodnutí účetní jednotky zvýšit daňově uznatelné náklady.

Pro rovnoměrné odepisování jsou stanoveny pro jednotlivé odpisové skupiny roční odpisové sazby (viz Tab. 52)

Výpočet ročního odpisu u rovnoměrného odepisování znázorňuje Obr. 29

Pro zrychlené odpisování jsou pro jednotlivé odpisové skupiny stanovené koeficienty (viz Tab. 53): (§ 32 ZDP)

Výpočet ročního odpisu pro první rok odepisování znázorňuje Obr. 30 a výpočet pro další roky je znázorněn v Obr. 31.

V účetnictví se na účtu 551-Odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku účtujeme účetní odpisy, které vycházejí z odpisového plánu. Daňové odpisy účetní jednotky jsou vypočteny mimo účetnictví ve vazbě na stanovení daňové povinnosti účetní jednotky. Po výpočtu daňových odpisů dochází ke srovnání s účetními. V případě, že účetní odpisy jsou vyšší než daňové, pak o vzniklý rozdíl je nutno navýšit základ daně. Budou-li daňové odpisy vyšší než účetní, snižuje se základ daně o tento rozdíl.

Dlouhodobý majetek vyřazujeme pro nefunkčnost vlivem opotřebení, totální zničení majetku nebo jeho náhradu výkonnějším zařízením. Příčinou vyřazení majetku je jeho prodej, fyzická likvidace, darování či v důsledku manka a škody. Vyřazujeme v původní historické ceně, ve které byl majetek pořízen, celou dobu vykazován v rozvaze (s korekcí). Pokud nebyl majetek zcela odepsán, je nutno se vypořádat se zůstatkovou cenou.

Z daňového pohledu je nutno při transformaci výsledku hospodaření na základ daně při přípravě daňového přiznání srovnat účetní a daňovou zůstatkovou cenu. Pokud je účetní zůstatková cena vyšší než daňová, je rozdíl připočitatelnou položkou k základu daně. Je-li účetní zůstatková cena nižší než daňová, je vypočtený rozdíl odpočitatelnou položkou k základu daně.

Daňově uznatelným výdajem je zůstatková cena hmotného majetku v případě prodeje majetku a při vyřazení v důsledku škody, ale pouze výše náhrad, kdy je náhrada zúčtována ve výnosech, např. náhrada od pojišťovny. Dále je daňově uznatelným nákladem, pokud je majetek vyřazen v důsledku manka a škody, kdy došlo ke škodě prokazatelně kvůli živelné pohromě nebo ji způsobil neznámý pachatel (po vyšetření policií ČR). [10]