Systémy automatické identifikace slouží k tvorbě, sběru a zrychlení zpracování informací, zvýšení přesnosti a automatizace zpracování dat. Lze se s nimi setkat v různých odvětvích lidské činnosti od průmyslu a výroby, přes potravinářství, dopravu, velkosklady, maloobchod, služby apod.

Systémy automatické identifikace jsou tvořeny těmito prvky:

V současné době jsou nejčastěji používané následující technologie:

Vhodnost jednotlivých technologií a jejich konkrétní implementace je závislá na celé řadě faktorů vyplývajících z podmínek daného prostředí, ve kterém se používají. Při implementaci systémů automatické identifikace je třeba brát v úvahu:

Optické technologie využívají principu odrazu a pohlcování světla, které dopadá na nosič kódu a světlo a citlivými přístroji je dekódováno. Optické technologie (OCR - Optical Character Recognition) umožňují rozpoznávat tištěné texty nebo obrazy, které jsou pomocí snímače (skeneru) transformovány do digitální podoby. Jedním z nejpoužívanějších způsobů je využití štítků s čárovým kódem a optické snímání informace pomocí stabilních nebo přenosných snímačů.

Čárové kódy jsou nejúčelnějším a nejlevnějším způsobem identifikace produktu, a proto jsou nejrozšířenější technologií pro označování a následnou identifikaci především pasivních prvků na optickém principu. Původně se využívaly v maloobchodě a v distribuci (např. čárové kódy EAN), dnes převažuje jejich aplikace v průmyslu (např. kódy Code 39, Code 128).

Čárový kód vznikl zhruba v 80. letech 20. stol., můžeme ho charakterizovat jako systém barevných čar a bezbarvých mezer, které jsou nosičem informací. Pravidlo určující řazení jednotlivé čáry a mezery a jejich tloušťku, je jiné pro každý typ kódu. Čárový kód je binárně kódovaný nosič dat, který neobsahuje popisné údaje, pouze číslice nebo znaky. Čte se optickým snímačem (skenerem) postupným snímáním.

Čárové kódy dělíme do skupin podle toho, jaké znaky jsou zakódovány. Dělíme je na:

Dalším kritériem pro rozdělení čárových kódů je jejich délka. Kódy pro obchodní použití mají pevnou délku kódu, průmyslové kódy mají variabilní délku podle konkrétní potřeby. Nejpoužívanějším čárovým kódem sloužícím k identifikaci různorodého zboží téměř po celém světě je EAN –13, který je schopen zakódovat 13 numerických znaků. První dvě nebo tři číslice vždy určují zemi původu, dalších několik číslic (většinou čtyři až šest) určují výrobce a zbývající číslice určují konkrétní zboží, tzn. číslo výrobku, číslo série a jiné identifikační údaje. Poslední číslice ověřuje správnost dekódování (plní kontrolní funkci).

Slabými stránkami čárových kódů je, že:

RFID (Radio Frequency Identicication) je bezkontaktní identifikační technologie založená na principu rádiového přenosu dat mezi vysílačem a pohybujícím se objektem (automobil, palety, materiál apod.), který je vybaven tzv. transpondérem. Princip činnosti RFID technologie spočívá v tom, že snímač (vysílač) periodicky vysílá do okolí impulsy prostřednictvím antény. Pokud se v dosahu antény objeví transpondér, je aktivován a odpoví zpět snímači, který od transpondéru přijme signál a po jeho vyhodnocení jej předá k dalšímu zpracování.

Zjednodušeně řečeno: radiofrekvenční identifikace RFID je bezdotykový automatický identifikační systém sloužící k přenosu a ukládání dat pomocí elektromagnetických vln. Informace jsou zaznamenány na nosiči dat – transpondéru (mikročip s anténou), který je upevněn na zboží nebo jiném sledovaném předmětu. Pomocí čtecího zařízení – leaderu se informace přenesou a opticky znázorní.

Přínosy implementace automatické identifikace a použití RFID technologie v oblasti řízení logistických procesů se nachází v každé části toků. Přináší:

Bariérami použití RFID technologie mohou být:

Indukční technologie pracují na podobném principu jako radiofrekvenční, ale s tím rozdílem, že k přenosu dat používají elektromagnetickou indukci. Tím je dána i vzdálenost, na kterou lze údaje přenášet (pohybuje se do cca 50 m). Jsou vhodné pro:

Jsou nejrozšířenějšími technologiemi automatické identifikace. Pracují na principu magneticky zakódovaných údajů do povlaků nebo proužků na kartách, které se čtou pomocí snímacích hlav. Zápis kódované informace probíhá tak, že magnety představující logickou nulu a logickou jedničku se pomocí magnetu kódovacího přístroje seřadí do potřebného pořadí.

Nejčastější použití magnetických technologií nalezneme v bankovním sektoru (výběry z bankomatu, realizace bezhotovostních plateb). S dalším využitím těchto technologií se setkáme v oblasti služeb, zdravotnictví, osobní kontroly, kontroly v knihovnách apod.

Nevýhodou magnetické technologie automatické identifikace je poměrně vysoká cena magnetického nosiče a možnost falšování údajů.

Biometrické technologie pracují na principu snímání fyziologických rysů člověka s využitím výpočetní techniky. Jako vzory k identifikaci jsou využívány otisky prstů, hlas, sítnice oka nebo podpis. Nejčastěji jsou využívány hlasové technologie, které pracují na principu porovnání slov nebo barvy hlasu se vzorem uloženým v paměti (sklady, Parrot).