Kapitola8
Informační systémy a výrobní logistika
Úvodem této kapitoly je nutno objasnit, co rozumíme pod pojmem informační systém a co rozumíme pod pojmem informační technologie. Obecně je v literatuře systém definován jako „uspořádaná množina prvků spolu s jejich vlastnostmi a vztahy mezi nimi. Pro potřeby logistiky je nejpřiléhavější definice informačního systému:
Definice
„Informační systém je soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečujících sběr, přenos, zpracování, uchování dat, za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení“. (Sixta, Mačát, 2005)
Informační technologie chápeme jako nástroje, metody a znalosti potřebné ke zpracování dat, ze kterých posléze vzniknou informace.
V současné době vztah mezi informačním systémem a informační technologií splývá. Velmi často máme proto možnost setkat se se zkratkou IS/IT.
Dalším důležitým pojmem, se kterým informační systémy a technologie pracují, je informační tok, který realizuje fyzický pohyb prvotních dat, jakož i pohyb informací, které jsou nutné pro řízení a realizaci všech logistických činností v podniku.
Historie vzniku a následné implementace IS na podporu výrobní logistiky se vztahuje ke konci 60. let minulého století. Začaly se intenzivně zavádět podnikové informační systémy, jejichž základ je založen na systémech kategorie označované jako ERP (Enterprise Resource Planning). Tyto systémy řízení podniků, jak je známe, v dnešní podobě vznikaly a vycházely ze dvou podnikových směrů: podpory procesů účetnictví a podpory procesů výroby. Z pohledu logistiky bude zajímavé sledovat podporu procesů ve výrobě.
Jako první algoritmizovaný postup v této oblasti byla metoda plánování materiálových potřeb MRP. Plánování touto metodou vycházelo z materiálových kusovníků hotových výrobků a aktuálních objednávek na tyto výrobky. Systémy MRP plánovaly pouze materiál bez uvažování výrobních kapacit. Nevýhodou této metody bylo, že nebrala v úvahu kapacitní možnosti výroby, vypočítávala zkreslené průběžné doby výroby, vedla k příliš vysokým zásobám a stanovovala příliš dlouhé průběžné doby výroby. Celkově se jí vyčítala špatná synchronizace výrobních procesů (skladování, přesun, výrobní operace).
Později byl vyvinut systém pro plánování časového rozvržení výrobních kapacit, tzv. CRP (Capacity Resource Planning). Tento systém pracoval nezávisle na MRP, ale měl také velkou nevýhodu - spojovat je musel člověk ručně.
Dalším vývojovým stupněm charakteristickým pro 80. léta minulého století byla metoda plánování výrobních zdrojů – MRP II.
Koncept systémů MRP II lze charakterizovat následovně:
- koncept MRP II je zaměřen na řízení zakázek, především výrobních, případně obchodních,
- je výrazně výrobkově orientovaný. Proto používá k výpočtu požadavků na komponenty a materiál kusovníky a pracovní (technologické) postupy k výpočtu požadavků na kapacity,
- na základě hlavního plánu výroby se vypočítává budoucí potřeba materiálu a kapacit. Na rozdíl od starších systémů se nevychází při predikci pouze z historických dat. Proto lze říci, že koncept MRP II je orientovaný do budoucnosti,
- požadavky na kapacity a materiál jsou časově rozlišovány, je použito časové fázování. Ke stanovení správného termínu požadavku se používá průběžných dob výroby,
- v konceptu MRP II je obsaženo plánování podle priorit, ale vždy s prioritou splnění plánu hlavní výroby.