Výrobní logistika se zabývá nejen problematikou organizování a řízení toků (fyzických a s nimi spojených informačních a peněžních) ve výrobě, ale také samotným průběhem těchto toků. Výrobní logistiku chápeme jako proces přeměny a přizpůsobování zdrojů, které vstupují do výrobního systému a v průběhu tohoto procesu se transformují ve hmotné statky nebo požadované služby.

Z logistického hlediska si pojem výroba můžeme ujasnit pomocí tří hledisek:

Z technického hlediska můžeme chápat výrobu jako posloupnost určitých operací, při kterých dochází k účelnému technickému propojení všech výrobních faktorů, (tj. vstupů, výrobního zařízení, přímého nebo nepřímého zapojení pracovníků, aj., a jehož výsledkem je přeměna materiálu na určité hmotné statky. Tato změna může být charakterizována např. změnou jeho tvaru, změnou užitných vlastností hmotného statku, změnou jeho fyzikálních vlastností, nebo změnou jeho chemického složení, apod.

Z ekonomického hlediska se lze na výrobu dívat jako na proces, kterým postupně dochází k navyšování přidané hodnoty výrobku či služby. Ekonomické hledisko výroby chápe výrobu jako činnost, která má za úkol uspokojovat svou nabídkou poptávku na trhu a z tohoto hlediska je významné znát poměr přidané hodnoty.

Z hlediska transformačního se díváme na výrobu jako transformaci, tj. přeměnu zdrojů na produkt a je zřejmé, že toto hledisko vychází z řízení. Každý výrobní proces pak představuje proces přeměny souboru vstupních prvků na specifický soubor výstupů (produktů). Je jisté, že ve výrobě je řada transformačních procesů a nacházejí se na řadě úrovní. Logistické hledisko takové transformace spočívá v přístupu k výrobě, který umožňuje podniku vyrábět výrobky, které zákazníci chtějí, kdy je chtějí a v množství, které chtějí.

Výrobní logistika řeší typické úlohy. Příkladem některých z nich mohou být např.: