Kapitola2
Vymezení pojmu nákupu
Nákupy, nakupování provází člověka již od nepaměti. Z počátku se nakupování vnímalo pouze jako jednoduchá směna zboží, postupem času se ovšem tato směna vyvinula v často složitý a náročný proces, jenž se v současnosti řadí mezi nejdůležitější podnikové aktivity a je důležité jim věnovat maximální pozornost.
Nákupní logistika slouží k zajištění všeho potřebného, co si nejsme schopni zajistit sami, ale musíme tak činit v součinnosti s okolím. Správný chod firmy je totiž značně závislý na kvalitě nakupovaných zdrojů a špatná komunikace s dodavateli nebo chybně vyjednaná cena mohou způsobit značné problémy, vedoucí např. k poklesu zisku, ztrátě zákazníků anebo ke snížení konkurenceschopnosti firmy.
Nákupní činnosti v podniku obvykle provádí útvar nákupu, který bývá nejčastěji zařazován do obchodního, případně obchodně-ekonomického úseku, anebo u méně opakované výroby může být součástí výrobního úseku. Je všeobecně známo, že obchodníci umí velmi dobře prodávat, ale často už ne tak dobře nakupovat. To je mnohdy připisováno tomu, že za ušetřené peníze při nákupu nejsou obchodníci často vůbec ohodnoceni, zatímco při úspěšném prodeji je tomu přesně naopak. A děje se tomu i přesto, že právě špatný nákup ovlivní zisk někdy více než úspěšný prodej.
Proto pro bezproblémový chod nákupního útvaru je důležité přesně vymezit, co vše bude zajišťovat, přičemž nelze opomíjet spolupráci s dalšími útvary, jako jsou např. příprava a řízení výroby, financí, kontroly, zásobování, distribuce aj. Základní funkcí útvaru nákupu je efektivní zabezpečení průběhu základních, pomocných i obslužných výrobních i nevýrobních procesů materiálem, surovinami i výrobky v potřebném množství, sortimentu, jakosti a času.
Definice
Macurová (2014) definuje nákup jako „soubor činností, které jsou spojeny se zajištěním vstupů pro efektivní práci dalších procesů.“
Jirsák, Mervart a Vinš (2012) uvádějí: „Nákupem chápeme obchodní operace mající za cíl získání materiálu, zboží či služeb k uspokojení vnitropodnikových potřeb či potřeb zákazníka.“
Tomek a Vávrová (2007) popisují nákup, jako „veškerá opatření směřující k zajištění významných zdrojů a jejich dalšímu využití v rámci podniku“.
Nenadál (2015) definuje základní funkce nákupu jako: „systematické zabezpečování surovin, materiálů, služeb a informací tak, aby byly plněny všechny požadavky nakupujících z hlediska množství, jakosti, termínů, struktury a místa dodání.“
Ve vyspělých ekonomikách uplatňuje moderní nákup rovněž marketingové přístupy, metody a techniky hledá odpovědi na tyto otázky:
- Jak zjišťovat budoucí potřeby spotřebitelů?
- Jak provádět průzkum trhu?
- Jak nákup organizovat a řídit?
- Jaká je optimální nákupní strategie?
- Jak řídit operativní procesy nákupu?
- Jak řešit kooperaci s dodavateli?
- Jak řešit rozpory v kooperaci s dodavateli?
Předmětem nakupování jsou všechny činnosti, které jsou prováděny za konkrétním účelem a mají své odpovědné soby, provádějí se plánovitě, nezávisle a odděleně, i když při vyhodnocování efektivity procesu nakupování jednotlivé kategorie (viz členění níže) nelze posuzovat odděleně bez posouzení jejich vzájemných vazeb. Jsou tedy vnímány jako proces a lze je procesním způsobem řídit.
V praxi lze charakterizovat několik kategorií nakupovaných položek:
- Nákup materiálu neboli nákupu surovin, polotovarů a funkčních celků (agregátů), ze kterých podnik vytváří další produkty. Základními znaky této kategorie je přetváření a zapracování.
- Nákup služeb se týká energií, přepravních služeb, ostrahy, pojištění, služby prováděné jinými subjekty apod. Základními znaky této kategorie je potřeba koordinace s vlastními výrobními kapacitami a dozor nad kvalitou prováděných prací.
- Nákup zboží se týká výrobků, ale také služeb, které podnik nakupuje za účelem dalšího prodeje.
- Expertní práce se týkají určitých typů nakupovaných služeb, jejichž provedení je nezbytné z hlediska kvality nebo se může týkat jiných podnikových procesů. Jedná se např. o poradenské a školicí služby, materiálové zkoušky, kalibrace měřidel aj.
Při rozhodování o nákupu hrají roli některé faktory, jako např.:
- Dodací a platební podmínky, které musí být ve smlouvě jednoznačně formulovány, neboť jsou její důležitou součástí.
- Množství nakupovaného materiálu – rozhoduje se o tom, zda je výhodnější nakoupit větší množství (a využít tak slev a rabatů poskytovaných dodavatelem) anebo naopak nakupovat menší množství s vyšší jednotkovou cenou a ušetřit tak na skladovacích nákladech.
- Jakost – cílem je nakoupit suroviny nejvyšší jakosti s vynaložením co nejmenších zdrojů. Je důležité určit vhodný materiál nebo výrobek pro konkrétní účel.
- Cena – nejlepší cena nemusí nutně znamenat nejnižší nákupní cenu, proto je důležité porovnávat mezi sebou cenu a kvalitu. Nelze očekávat, že za nízkou cenu dostane podnik tu nejvyšší jakost. Jde tedy o to, aby byla zachována vysoká jakost výrobku, tzn., aby výrobek splňoval všechny požadované atributy za co nejnižší cenu.
- Čas – objedná-li se ve velkém předstihu, pak finanční prostředky podniku budou zbytečně vázány v zásobách a nebude možnost s nimi disponovat. Naopak pozdě vystavená objednávka na nákup zboží či služeb může způsobit neuspokojení potřeby výroby nebo zákazníka, což může mít za následek i ztrátu odběratele.