1.1
Současné pojetí logistiky
Logistika měla v průběhu svého vývoje různá označení. Jedno však měly všechny tyto pojmy společné. Logistiku lze označit jako určitý manažerský systém, který v sobě integruje marketingové, předvýrobní, výrobní, distribuční, obchodní i ekonomické aktivity.
V literatuře se můžeme setkat s mnoha definicemi logistiky, které se vždy týkaly toku zboží a materiálů z místa vzniku do místa spotřeby, a někdy dokonce až do místa jejich likvidace, jako kupříkladu:
Definice
Americká organizace CLM (The Council of Logistics Management) definuje pojem logistika jako: „Proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby, jehož cílem je uspokojit požadavky zákazníků.
Pernica (1998) definuje logistiku jako „disciplínu, která se zabývá celkovou optimalizací, koordinací a synchronizací všech aktivit v rámci samo organizujících se systémů, jejichž zřetězení je nezbytné k pružnému a hospodárnému dosažení daného konečného (synergického) efektu.
Macurová (2002) definuje logistiku: Logistika je nauka o toku, který se uskutečňuje při uspokojování požadavků po produktech“.
Němec (2006) považuje logistiku za „integrované plánování, formování, provádění a kontrolování hmotných a s nimi spojených informačních toků od dodavatele do podniku, uvnitř podniku a od podniku k odběrateli“.
Bazala (2006) uvádí: „Logistika je firemní technicko-ekonomická disciplína, jejímž předmětem je řízení materiálového toku a s ním spojeného toku informací a peněz. Cílem tohoto řízení je dosáhnout konkurenční úrovně služeb (service level) při minimalizaci logistických nákladů (logistic costs). Nástrojem pro dosažení uvedeného cíle je firemní logistický systém, který je jednou z podpůrných funkcí firmy“.
+
1. Logistický systém
Obr. 1. Logistický systém
Dnes se dá logistika označit jako určitá podnikatelská filozofie. Nelze však opomenout, že logistika se také zabývá i následnou likvidací, recyklováním a opětovným použitím produktů, a je jí v poslední době ve zvýšené míře přiřazována i odpovědnost za odstraňování obalového materiálu, anebo odvoz starých použitých zařízení. Jedná se tedy o integraci řízení logistických procesů a s tím související analýzu a projektování hmotných a informačních toků, neboli zjednodušeně „logistika je nauka o tom, jak dostat správné věci ve správném čase na správné místo“.
Vedle těchto definic, charakteristických svým systémovým pojetím, se setkáváme i s pragmatickým vymezením logistiky. Logistika pak není definována jako ucelený systém všech aktivit, spojených s materiálovým zabezpečením výroby a distribuci výrobků až k zákazníkovi, ale její poslání je zúženo na dílčí oblasti logistického systému – zpravidla na zásobování a skladování nebo dopravu.
Všeobecně je možné logistiku definovat jako ekonomickou disciplínu zabývající se systémem řešení, koordinace a synchronizace toků hmotných a nehmotných operací. Logistika se zaměřuje na uspokojování potřeb zákazníka jako na konečný efekt, s cílem jeho dosažení s co největší pružností při optimálních nákladech.
Klíčovým východiskem pro pochopení role logistiky v ekonomice, v podniku, včetně návazností na marketing, pro pochopení koncepce celkových nákladů a logistické strategie podniku, je systémový přístup. Jak patrno, z většiny definic logistiky vyplývá její systémový charakter. Logistika je systém tvorby, řízení, regulace a vlastního průběhu materiálového toku, energií, informací a přemísťování osob.
V širším pojetí je logistika filosofií všude tam, kde celkové posuzování časově následných a probíhajících procesů vede k možnostem optimalizace. V užším pojetí, především při aplikaci na podnikovou sféru, se logistika vztahuje na všechny materiálové a komunikační pochody před, během a po produkci zboží, a to jak vně, tak i uvnitř podniku.
Objektem logistiky je tedy ucelený tok od vzniku požadavku na produkt přes projektování produktů, zajišťování materiálu, výrobu, dodávání až po zpracování odpadu a použitých výrobků.
Tokem v logistice se rozumí posloupnost stavů pohybu a přerušení pohybu při uspokojování požadavků po produktech, neboli pohyb kvant jedním směrem. S tokem se můžeme setkat jak v sektoru výrobním (tok materiálu, surovin, rozpracovaných i hotových výrobků), tak i v sektoru služeb (kam např. patří státní správa, nemocnice, banky, maloobchod a velkoobchod).
Toky mohou nabývat tří dimenzí, které jsou vzájemně úzce propojeny. Jedná se o:
  • Fyzické toky – toky surovin, veškerých druhů materiálu a zboží, pomocných a provozních materiálů, subdodávek a náhradních dílů, obchodního zboží, stejně jako polotovarů a hotových výrobků, rozpracovaných výrobků, obalů, odpadu, zmetků, osob, nosičů informací, dopravních prostředků apod.
  • Peněžní toky – toky peněžních příjmů a výdajů spojených s fyzickými a informačními toky.
  • Informační toky – toky řídících informací, informací o požadavcích zákazníků, toky informací o průběhu a výsledcích fyzických a peněžních toků.