Součástí makroekonomické hospodářské politiky každého státu je zahraničně-obchodní politika, jejímž základem je regulace obchodu, pohybu kapitálu a měnových kurzů jak na mezinárodní, tak na národní úrovni. Hlavním cílem obchodní a měnové politiky je vyrovnaná platební bilance (její běžný a finanční účet), které je možno dosáhnout usměrňováním importu a exportu a mezinárodního pohybu kapitálu. Dosažení vyrovnané platební bilance by nemělo být v rozporu s dalšími cíli hospodářské politiky státu. [12,51]
Definice
Pokud hovoříme o platební bilanci zahraničního obchodu, máme na mysli finanční vyjádření hospodářských operací mezi určitou zemí a jejími zahraničními partnery za jeden účetní rok. Najdeme v ní dovoz a vývoz zboží a služeb, odcházející a přicházející zahraniční investice, přesuny finančních prostředků a také dary. [12,51]
V souvislosti s platební bilancí používáme pojem vyrovnaná a různí autoři tvrdí, že dosažení vyrovnanosti platební bilance je jejím primárním cílem. Fakticky a logicky je tato rovnováha samozřejmostí, jelikož dlouhodobě není možné, aby jedna země nakupovala více služeb a výrobků, než kolik jich prodá, stejně jako to nemůže dlouhodobě dělat žádná soukromá firma ani občan. Ačkoliv nastolení rovnováhy pomocí aktivní politiky není zapotřebí, mnoho zejména keynesiánských ekonomů zařazuje mezi základní cíle makroekonomické politiky také rovnováhu platební bilance. Zajímavé, a současně paradoxní, je, že o potřebě dosažení rovnováhy se nikdy nemluví, když export převažuje nad importem. Rovnováha se ale vyžaduje vždycky, když je to naopak, tedy když země více dováží, než vyváží. Pokud má nějaká země exportní přebytek, jiná musí logicky více zboží importovat. Proexportní politiky různých zemí jsou z tohoto úhlu pohledu ve vzájemném rozporu. [12,51]
Nástrojů, kterými je možné nastolit dočasnou rovnováhu nebo dosáhnout exportního přebytku, je několik. Vlády mohou snížit import uvalením restriktivních opatření. Standardně se využívají cla nebo množstevní kvóty. Použití těchto nástrojů má někdy opticky jiný cíl, než je rovnováha platební bilance. Pokud stát striktně stanoví určité parametry dováženého zboží, spousta importérů je nedokáže splnit. Deklarovaným cílem je ochrana spotřebitele, nicméně prakticky dochází ke snížení importu. Při zavedení cel nebo kvót je nutno počítat s odvetou. Jde o přirozenou obranu suverénních států.
Další možností, jak dosáhnout zvýšení exportu, je znehodnocení vlastní měny prostřednictvím řízené devizové politiky, kdy centrální banka za aktivního využití svých nástrojů dosáhne oslabení své vlastní měny, čímž z pohledu zahraničních kupujících exportované zboží zlevní, a naopak dovážené zboží bude pro občany dané země dražší.
Do úvahy také přichází přímé subvencování výroby vybrané exportní produkce. Ať už představitelé vlád sáhnou ke kterémukoliv nástroji, vždycky zasáhnou do spotřebitelských preferencí. Pokud si občané a firmy daného státu přejí v určitém momentu více zboží dovážet než vyvážet, rovnováhy či dokonce zvrácení takové situace je možné jen za cenu vynucené změny těchto přání. Kromě výjimek, například přímo subvencovaných podniků, většina spotřebitelů je ztratná. [12,51]
Pokud potřebujeme zjistit, zda máme větší export nebo import, musíme nahlédnout na běžný účet platební bilance, kde najdeme rozdíl mezi celkovým exportem zboží a služeb a celkovým importem zboží a služeb. Hodnoty importů se zapisují do účtů znaménkem mínus a exporty se znaménkem plus. Rozdíl mezi vývozem a dovozem je označován jako saldo obchodní bilance. [12,51]
Příklad
V České republice obchodní bilance dosahovala pasivního salda (import převažoval nad exportem) především po roce 1993. Vliv na tuto skutečnost mělo zejména rozdělení Československa na ČR a SR, pokles hospodářské výkonnosti v důsledku transformačních kroků, ztráta obchodních partnerů z bývalého východního bloku (zejména SSSR), nutný přechod na nové tarify. V letech 1995–1997 obchodní bilance dosahovala obrovského záporného salda, které bylo ekonomicky neúnosné, proto vláda ČR začíná podporovat exportní politiku. Výsledky se projevily až za několik let. Aktivní saldo obchodní bilance ČR začala dosahovat až v roce 2004, zejména díky exportu automobilového průmyslu. [28,42]
+
![2. Vývoj salda obchodní bilance ČR v letech 1993–2015 Zdroj [42].](image/small/img002.png)
Zdroj: Autor Kurzycz, STATISTIKA PLATEBNÍ BILANCE, licence Creative Commons BY-SA 4.0.
Obr. 2. Vývoj salda obchodní bilance ČR v letech 1993–2015 Zdroj [42].
Ve světě existují dva protisměrné přístupy k zahraničně-obchodní a měnové politice. Liberalismus (volný obchod) a protekcionismus (ochranářství).