Jedním z podstatných úkolů teorie mezinárodního obchodu je hledat odpověď na otázku, co je smyslem zapojení země do mezinárodního obchodu a jaký je užitek z tohoto zapojení z hlediska podmínek výroby a spotřeby v jednotlivých zemích. Expanze firem na mezinárodní trhy je jedním z vývojových trendů posledních desetiletí. V rámci středoevropského prostoru se jedná zejména o poslední desetiletí. Tento proces se netýká pouze velkých výrobních a obchodních společností. Malé a střední podniky postupně také objevují výhody mezinárodního prostředí. Celosvětový proces internacionalizace a globalizace se stal významným faktorem mezinárodního podnikání. Pohnutky, které jednotlivé subjekty vedou k mezinárodnímu obchodování, můžeme shrnout do následujících bodů:

Každá země je rozdílně vybavena přírodními zdroji, a zároveň leží v odlišných klimatických a geografických částech světa. Přírodní a klimatické podmínky značně ovlivňují výrobní i spotřební možnosti země. Horší domácí výrobní podmínky činí výrobek nákladnější nebo méně kvalitní. Pro domácí výrobu se mohou používat surovinové zdroje, které se na tuzemském území nenalézají, nebo se vyskytují pouze v omezeném množství. Kromě rozdílů v kvalitě a množství přírodních zdrojů se ekonomiky významně liší co do kvalifikace a schopností ekonomicky aktivního obyvatelstva, ale také i v možnostech různých kombinací lidských a přírodních zdrojů.

Různé země vyrábějí různé statky s odlišnými náklady. Při specializaci státu na výrobu určitého produktu dochází při velkovýrobě k úsporám z rozsahu, což znamená, že se zvyšováním objemu produkce průměrné výrobní náklady klesají. Mezinárodní trhy dávají možnost optimalizovat rozměr výstupu vzhledem k nákladům. Velikost domácího trhu přestává být limitujícím faktorem. Novou tržní příležitost je možno najít v celém světě. Dokonce je možné se zapojit do mezinárodních podnikatelských sítí.

Se zvyšováním životní úrovně obyvatel, zejména ve vyspělých státech, spotřeba již stoupla natolik, že začínáme mluvit o konzumních společnostech. Ty se popisují jako typy společností, kde neustále rostoucí výroba spotřebního zboží vede k nadměrnému zvyšování jeho spotřeby a k vytváření stále nových potřeb. Výsledkem je nadspotřeba čili hyperkonzum, což znamená, že jednotlivé země nejsou schopny v roli výrobce uspokojit své požadavky jako spotřebitele. Mezinárodní obchod umožňuje při výrobní specializaci uspokojit široce strukturovanou spotřebu, na což domácí výroba sama nestačí. Při zapojení do mezinárodní směny jsou tak na tom země lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné výrobky samy.

Populace různých zemí má ve své spotřebě odlišné preference. Běžnou součástí naší domácí spotřeby se staly produkty, které není možno pěstovat v tuzemských klimatických podmínkách. Bez banánů, pomerančů, rýže či čočky si dnes téměř nedokážeme představit náš jídelníček, ačkoliv je v našich podmínkách zemědělci nedokáží vypěstovat. Naopak některé výrobky doma vyrábíme, ačkoliv jsou určeny ve velké míře pro spotřebu v zahraničí. Mezi tradiční české exportní výrobky řadíme broušené sklo, olovnatý křišťál, porcelán, pivo, granátový šperk, minerální vodu, automobily, vojenskou techniku, klavíry …

Jakmile je tempo růstu objemu prodeje stabilizováno nebo prodeje začínají mírně klesat, a naopak roste konkurence, je třeba zbystřit a začít bránit svůj podíl na trhu. Výrobek je již mezi spotřebiteli dostatečně známý, náklady jsou na nejnižší úrovni a z hlediska maximalizace zisku je tudíž žádoucí toto období co nejvíc prodloužit. Říkáme tomu fáze zralosti. Pokud se v ní produkt ocitne, lze jeho životní cyklus protáhnout například tím, že se s ním firma pokusí proniknout a etablovat na nové, zahraniční trhy, kde výrobek začíná žít úplně nový život třeba několik dalších let. [66]

Vyšší otevřenost ekonomiky často znamená vyšší zapojení se do světových výrobních řetězců a s tím spojený přístup k technologiím vedoucím k rychlejšímu růstu produktivity práce. Uvedená spojitost poměrně úzce souvisí s mezinárodní vymahatelností práva na ochranu duševního vlastnictví, dosažením minimálního standardu autorské ochrany a transparentností v této oblasti, čímž se zabývá Dohoda TRIPS. Striktní ustanovení na ochranu a vynucení práv k duševnímu vlastnictví byla do této dohody promítnuta zejména na nátlak zemí – vývozců technologií a know–how. Velký vliv sehrály sektory ekonomiky, které jsou nejvíce ohrožené nelegálním kopírováním a paděláním, jako jsou například farmaceutický a chemický průmysl, zábavní průmysl a průmysl informačních technologií.

Investice nemají vždy podobu zakládání firem „na zelené louce“, zájem je také o odkup úspěšných podniků. Vstup přímých zahraničních investic přináší řadu pozitivních, ale i negativních vlivů na naši ekonomiku. Jedním z nich je zaměstnanost, která v podnicích pod zahraniční kontrolou roste, ale naopak v ostatních podnicích klesá, protože nejsou schopni jim konkurovat. Přímé zahraniční investice mají vliv i na hospodářský růst, rozvoj technologií, restrukturalizaci, zadluženost apod.