7.1
Diagram datových toků
Definice
Diagram datových toků (DFD, Data Flow Diagram) patří k nejpoužívanějším nástrojům strukturované analýzy informačních systémů. Zvýrazňuje funkční vlastnosti informačního systému [31]. Systém zde zobrazujeme jako síť:
- procesů, představující místa transformace dat,
- zásobníků jako míst ukládání dat - kartotéky, soubory- a
- externích entit, které reprezentují okolní prostředí systému.
Tyto prvky spojujeme pomocí datových toků. Pro grafické znázorňování DFD používáme grafické značky. Jejich grafická podoba se liší podle jednotlivých autorů.
Každý prvek, který diagram dosahuje, musí být pojmenovaný a musí být popsaný v textové části digramu.
Grafické zobrazení DFD používá 4 základní prvky:
Externí entita
+
- je prvek představující okolí modelu. Pomocí této entity modelujeme vstupní a výstupní komunikaci okolí s modelem. Vlastnosti takovéhoto datového prvku model nemůže ovlivnit.
Tok dat
+
- je prvek v diagramu znázorňovaný šipkou. Její směr udává směr toku dat. Datový tok je složený z elementárních datových prvků a jiných datových toků. Jeho konkrétní obsah je definovaný v datovém slovníku, který je součásti DFD. Datový tok propojuje zásobník s procesem, který obsah zásobníku edituje.
Zásobník
+
- je prvek představující místo pro uschování dat. Data v jednom zásobníku může využívat více procesů na různých úrovních. Struktura a obsah zásobníku se definuje taktéž v datovém slovníku DFD.
Proces
+
- je prvek, který představuje zpracování dat (jejich transformaci). Je to jediný aktivní prvek, který mění hodnotu a obsah dat. Popis procesu v textové části charakterizuje činnost, kterou daný proces s daty provádí.
Diagram datových toků musí být graficky zpracovaný tak, aby byl přehledný. U složitých systémů s mnoha vstupy a výstupy se DFD kreslí v několika úrovních. Jako první úroveň se konstruuje kontextový diagram (konceptuální schéma), který celý systém zobrazuje jako jediný proces a s ním všechny související externí entity. Kontextový diagram se pak dál rozpracovává v jednotlivých úrovních.
+
Obr. 25. Grafické zobrazení diagramu datových toků. Rozklad systému včetně kontextového diagramu.
Textová část jako součást DFD obsahuje:
Datová slovník
Pro definování datových prvků se uvádí [31]:
- identifikátor - musí být jedinečný výstižný a stručný.
- popis - představuje verbální popis údaje, jeho použití;
- délka - uvádí povinně potřebný počet znaků pro každý prvek;
- typ datového prvku - je povinný pro každý prvek;
- interval přípustných hodnot.
Pro další využití datového slovníku je výhodné, aby jednotlivé datové položky byly seřazeny abecedně.
Popisy prvků
Každá položka v datovém slovníku popisující datový tok nebo zásobník musí být určena:
- identifikátorem,
- strukturou, obsahující substruktury a názvy položek,
- popisem, komentář musí být stručný a výstižný.
Popis procesů
Pro popis používáme takové prostředky, které nejlépe vystihují činnost procesu. Mezi tyto prostředky počítáme:
Verbální popis - předností je jednoduchost a srozumitelnost, nedostatkem je rozlehlost popisu i jednoduchých algoritmů;
Vývojové diagramy - předností je názornost, nevýhodou je pracnost při finální tvorbě a špatná možnost úprav.
Matematické výrazy - výhodou popisu je kompaktnost a jednoznačnost, nevýhodou je omezená vyjadřovací schopnost.
Programovací jazyky - výhodné jsou pro další programovou realizaci IS.
Základní požadavky na popis procesů:
- Popis procesu musí pravdivě a jednoznačně vyjadřovat funkci jednotlivých procesů i celého IS.
- Pro popis musíme použít takové nástroje i jejich kombinace, aby popisu rozuměl uživatel, analytik i programátor.
- Popis provádíme pro elementární procesy (dále nedekomponované), které jsou na nejnižší úrovni.