Technologie a informační technologie v dopravě a přepravě

Kapitola5

Úvod do problematiky informačních systémů a jejich návrhů

Souhrn

Kapitola přináší podklady pro studium související s úvodem do problematiky IS (informační systém), jejich návrhu a zavádění do rutinního provozu.

V této kapitole se seznámíte se:

základními charakteristikami informačních systémů;

charakteristikami základních pojmů v oblasti informačních systémů včetně příkladů;

možnými postupy při návrhu informačního systému a způsoby zavádění informačních systémů do praktického použití.

5.1

Základní pojmy používané v informačních systémech

Definice

Zpráva= posloupnosti znaků a signálů

Znak = používají se pro uchovávání informace

Signál = sekvence znaků pro přenos informace

Kódování = způsob seřazení znaků do signálu

Dekódování = opačný proces

Data = zprávy, které mohou, ale nemusí, snižovat entropii systému (neurčitost systému)

Informace = tvoří věcný obsah zprávy, vždy snižuje entropii systému. Tzn. informaci lze považovat za součást dat, ale data nemusí obsahovat informaci

Informace je charakterizována základními vlastnostmi:

informace je nehmotná;

informace může být obsažena jak ve znacích (signálech), tak i v jejich vzájemných uspořádáních;

znaky i signály poskytují informaci pouze tomu, kdo jim rozumí - je schopen je rozpoznat.

5.1.1

Obecná charakteristika informačních systémů

Informační systém je definován jako soubor:

lidí,

technických prostředků a metod,

zabezpečujících:

sběr,

přenos,

uchování a zpracování dat

za účelem tvorby a prezentace informací pro potřeby uživatele.

V užším pojetí jde o množinu dat a prostředků, které s těmito daty manipulují (tedy v podstatě databáze a program nebo kartotéka a ruce).

V širším pojetí je IS sestaven z technických, programových, datových, personálních a dalších složek.

Definice

Informační systém představuje systém, v němž jednotlivé prvky se chápou jako místa

vzniku,

sběru,

předzpracování,

přenosu,

uchování,

zpracování,

distribuce

zániku dat;

jejichž účelem je tvorba a prezentace informací

a vazby mezi prvky se chápou jako toky informací (dat)

5.1

Postup návrhu informačního systému

Postu návrhu informačního systému vyjadřuje časovou a obsahovou posloupnost činností při návrhu a realizaci nově vznikajícího informačního systému. Postup je možné rozdělit do 6 etap, které na sebe časově navazují. Obsah a návaznost jednotlivých etap je na obrázku 11.

Obr. 11. Postup návrhu informačního systému.

Definice

Studijní fáze

tato fáze je z pohledu budoucího uživatele rozhodující. Jejím účelem je co nejpřesnější specifikace problému. Analytik (projektant) získává informace k řešení problému od odborných pracovníků uživatele. Hlavním výstupem této fáze je zpráva, která definuje základní problémy a způsoby jejich řešení.

Analýza

Předpokládá precizní pochopení řešených problémů a vyčerpávající návrh jejich řešení. Analytik musí úzce spolupracovat s pracovníky uživatele, aby získal podrobné a přesné informace o jeho požadavcích na IS a vazbách na existující IS.

Návrh

V této fázi se získávají informace a podklady pro tvorbu dílčích programových částí IS. Výstupem je specifikace HW a SW budoucího informačního systému (návrh datového a programového prostředí).

Implementace

Hlavním, úkolem této fáze je tvorba a testování programových modulů IS v daném SW prostředí a příprava instalace.

Instalace

je poslední fází před rutinním provozem IS. Součástí instalace je konverze stávajících datových souborů stávajícího IS a zpracování zkušebních úloh. Zahajuje se zkušební provoz IS.

Vyhodnocení

je závěrečná fáze životního cyklu projektu IS. Jeho doba je závislá na rozsahu projektu.

Každá fáze musí být formálně uzavřena (závěrečnou zprávou, protokolem) a odsouhlasena oběma zúčastněnými stranami tak, aby byla jasným východiskem pro řešení navazující etapy.

Závěrem celého postupu návrhu informačního systému je protokol o zkušebním provozu, který uvádí i případné závady a jejich odstranění.

5.1.1

Systémový přístup k řešení problému jako univerzální nástroj při návrhu

Systémový přístup k řešení představuje univerzální postup, který je možné použít při návrhu informačního systému pro řešení jednotlivých jeho částí.

Definice

Jednotlivé kroky při systémovém přístupu k řešení problému jsou:

rozklad původního problému;

návrh řešení;

spojení dílčích problémů;

aplikace řešení;

ověření správnosti.

Řešením je posun do vyšší úrovně řešení problému.

Pro grafické znázornění systémového přístupu je možno použít spirálu, jejíž stoupání mezi prvým a posledním krokem znázorňuje úspěšnost řešení problému. Příklad je na obrázku 12.

Obr. 12. Systémový přístup k řešení problému.

5.1.1

Způsoby zavádění informačního systému do provozu

Výběr způsobu zavádění nového informačního systému je závislý na mnoha faktorech. Těmi nejzávažnějšími jsou:

kvalitní rozdíl mezi původním a novým systémem,

náročnost přechodu,

přípustná doby souběhu obou systémů

a možnost vzniku (nutnost vyloučení) duplicity dat.

Mezí možné způsoby realizace přechodu patří:

Definice

Souběžný způsob – používá se pro přechod mezi výrazně kvalitativně odlišnými systémy, kdy musí dojít ke konverzi dat (nastává duplicita pořizování dat).

13a. Souběžný způsob zavádění.

Pilotní způsob – používá se při přechodu mezi kvalitativně odlišnými systémy, kdy vybraná skupina uživatelů připravuje data a přechod na nový systém po dobu Δt. Ostatní skupiny uživatelů po ukončení pilotního provozu přejdou k novénu systému ve velmi krátkém čase. Duplicita dat se minimalizuje

13b. Pilotní způsob zavádění.

Postupné způsob – používá se v případě, že změna IS nepředstavuje významnou kvalitativní změnu, jako např. změna verze apod. Celková doba přechodu Δt je velmi krátká, nedochází k duplicitě dat.

13c. Postupný způsob zavádění.

Nárazový způsob - spočívá v tom, že činnost starého systému se ukončí a na něj plynule naváže činnost systému nového. Po dobu přechodu Δt není IS dostupný, proto je potřeba ji minimalizovat. Tento způsob se používá tam, kde musí být zaručeno, že nedojde k duplicitě dat.

13d. Nárazový způsob zavádění.

5.1

Kontrolní test