4.2
Technologie silniční nákladní přepravy
Souhrn
Silniční doprava je na rozdíl od železniční dopravy flexibilnější a kromě přepravy vozových zásilek nabízí silniční dopravci také přepravu kusových zásilek. Silniční nákladní dopravu můžeme rozdělit na pravidelnou a nepravidelnou (na objednávku).
Silniční nákladní přepravu můžeme dále rozdělit na silniční přepravu vozových zásilek, sběrnou službu (přeprava kusových zásilek) a přepravu mimořádných zásilek – nadgabaritní přepravy (nadrozměrné zásilky, mimořádně těžké zásilky), přepravy živých zvířat, přeprava nebezpečného zboží (v režimu ADR) a přeprava zboží pod kontrolovanou teplotou (v režimu ATP).
Definice
Z hlediska základních typů přepravovaných zásilek můžeme definovat vozové (celovozové) zásilky, kusové zásilky a přikládky. Za vozovou zásilku považujeme především takovou zásilku, která je přepravena jednou jízdou silničního vozidla. Přikládkou rozumíme zásilku, která je přepravována společně s jinou zásilkou.
4.2.1
Přeprava vozových zásilek v silniční dopravě
Souhrn
Technologické úkony při silniční přepravě lze analogicky rozdělit na úkony, které souvisejí s podejem zásilky k přepravě, úkony realizované při vlastní přepravě zásilky a úkony v místě určení zásilky.
Mezi úkony související s podejem zásilky k přepravě především patří:
  • Objednání přepravy – přepravu objednává odesílatel. Objednávka přepravy musí obsahovat všechny údaje, které dopravce potřebuje k posouzení, zda je možno přepravu realizovat. Patří zde především identifikační údaje odesílatele a příjemce, datum a místo nakládky, místo vykládky, identifikace přepravovaného zboží a jeho množství.
  • Výběr vhodného typu vozidla – vozidlo vhodné pro realizaci přepravy vybírá dopravce zejména s ohledem na přepravované zboží a jeho množství.
  • Informování odesílatele o datu a místu přistavení vozidla k nakládce a kontrola způsobilosti vozidla k nakládce.
  • Přistavení vozidla k nakládce na smluveném místě a provedení nakládky.
  • Zjištění hmotnosti zásilky.
  • Vyplnění nákladního listu (v nákladním listu se uvádí stejné informace, které uvádí odesílatel při objednávce přepravy), uzavření přepravní smlouvy a následné zahájení přepravy.
Při vlastní přepravě přichází v úvahu úkony související s řešením neočekávaně vzniklých překážek při přepravě a řešení případných překládek zboží v situaci, kdy není možno zboží přepravit pouze jedním silničním vozidlem.
V místě určení zásilky je nutné nejdříve informovat příjemce o čase, kdy bude zásilka připravena k vykládce. Příjemce potvrdí dopravci převzetí zásilky a následně může být provedena vykládka zboží. Posledním úkonem, který může přicházet v úvahu, je podání a řešení případných reklamací.
4.2.2
Způsoby organizace jízd při přepravě vozových zásilek
Definice
Při přepravě vozových zásilek lze využívat více způsobů jízd silničního vozidla. Mezi základní způsoby patří jízdy kyvadlové (opakované jízdy mezi dvěma místy), radiální (jízdy typu centrální místo – obsluhované místo – centrální místo), cyklické (posloupnost prázdných i ložených jízd silničního vozidla) a smíšené (vznikají kombinací předchozích typů jízd).
Kyvadlovými jízdami rozumíme opakované jízdy silničního vozidla mezi dvěma místy, ve kterých se realizuje nakládka a vykládka zboží – rozlišujeme:
  • Kyvadlové jízdy obousměrně vytížené – pro dopravce to znamená, že všechny jízdy vozidla jsou ložené, využití vozidla je tedy maximální.
  • Kyvadlové jízdy jednosměrně vytížené – jedna jízda je realizována jako ložená a jedna jízda jako prázdná, vznikají tedy neproduktivně ujeté kilometry.
  • Kyvadlové jízdy se zpětnou jízdou částečně využitou – jedna jízda je realizována jako ložená a zpětná jízda je částečně realizovaná jako prázdná, zbývající část jako ložená jízda. Tento způsob je možný, existuje-li na zpáteční jízdě místo nakládky.
  • Kyvadlová jízda se zajížďkou – analogie předchozího způsobu organizace kyvadlových jízd. V tomto případě však místo nakládky leží mimo nejvhodnější (nejkratší) trasu a je nutné realizovat zajížďku vozidla. Ve srovnání s předchozím způsobem bude celková ujetá vzdálenost vyšší, ale bude pořád zajištěno aspoň částečné ložení silničního vozidla na zpáteční trase.
Grafické znázornění jednotlivých typů kyvadlových jízd uvádí následující obrázek.
+
7. Typy kyvadlových jízd
Obr. 7. Typy kyvadlových jízd
Radiální jízdy se používají v situaci, kdy existuje jedno centrální místo nakládky, resp. vykládky – terminál – a z tohoto místa zabezpečujeme svoz či rozvoz zboží v rámci definované množiny míst. Systém radiálních jízd odpovídá soustavě kyvadlových jízd terminál – obsluhované místo – terminál, kdy jedna jízda je vždy realizována jako prázdná a jedna jako ložená v závislosti na tom, zda zabezpečujeme svoz zboží do terminálu (v tomto případě je první jízda prázdná a druhá ložená), či rozvoz zboží z terminálu (první jízda je ložená a druhá prázdná) – viz následující obrázek – ložená jízda je znázorněna plnou čarou a prázdná jízda tečkovanou čarou. Tento způsob přepravy může být použit např. v systémech kombinované přepravy při svozu či rozvozu přepravních jednotek (např. kontejnerů).
+
8. Systém radiálních jízd
Obr. 8. Systém radiálních jízd
V situaci, kdy není pro obsluhu jednoho obsluhovaného místa využita celá kapacita silničního vozidla, lze vhodným způsobem obsluhu jednotlivých obsluhovaných míst slučovat do dílčích okružních jízd – základním omezujícím faktorem při slučování je kapacita silničního vozidla. Sloučením obsluhy více obsluhovaných míst do jedné okružní jízdy dochází ke snížení neproduktivně ujeté vzdálenosti. Při plánování těchto jízd lze použít metod operačního výzkumu – jednou z nejjednodušších metod je Clarke-Wrightova metoda. Ukázka sloučených radiálních jízd je znázorněna na následujícím obrázku.
+
9. Ukázka slučování radiálních jízd
Obr. 9. Ukázka slučování radiálních jízd
Cyklickou jízdou rozumíme posloupnost dílčích ložených i prázdných jízd silničního vozidla mezi více místy nakládky či vykládky. Tyto jízdy pak na sebe vzájemně navazují – ukázku cyklické jízdy uvádí následující obrázek. Ložené jízdy jsou znázorněny plnou čarou a prázdné jízdy (přejezdy) tečkovanou čarou.
+
10. Ukázka cyklické jízdy
Obr. 10. Ukázka cyklické jízdy
Smíšené jízdy vznikají kombinací všech tří předchozích způsobů, kombinují tedy kyvadlové, radiální i cyklické jízdy.
4.2.3
Přeprava kusových zásilek
Definice
Při přepravě kusových zásilek je uplatňován princip konsolidace zásilek, neboť přeprava každé kusové zásilky zvlášť by byla neefektivní a hlavně neekonomická. Systém přepravy kusových zásilek „z domu do domu“ nazýváme sběrnou službou a principiálně je založen na stejném logistickém principu jako přeprava vozových zásilek na železnici – jedná se opět o aplikaci principu „Hub and Spoke“. V tomto případě existují alespoň dvě centrální místa (sběrná střediska, překladiště, terminály apod.), ve kterých dochází ke svozu jednotlivých kusových zásilek do daného terminálu v rámci oblasti pod něj spadající (tedy v rámci atrakčního obvodu daného terminálu). V terminálu je z jednotlivých kusových zásilek vytvořena jedna velká zásilka, která je potom přepravována mezi terminály. Z cílových terminálů jsou potom po dekonsolidaci jednotlivé kusové zásilky doručovány jednotlivým příjemcům.
Z hlediska přepravní dokumentace používané v systémech sběrné služby se na jednotlivé kusové zásilky vystavuje přepravní list, na celkový sběrný náklad přepravovaný mezi terminály se používá nákladní list, ke kterému se přikládá ložná listina (manifest), která obsahuje seznam všech kusových zásilek zařazených ve sběrném nákladu.
Systémy sběrné služby často nevyužívají pouze silniční dopravu, ale bývají kombinovány i s dalšími druhy doprav, především s dopravou leteckou, pokud společnost zabezpečující sběrnou službu umožňuje přepravovat kusové zásilky na velké vzdálenosti.