2.3
Technická základna vodní dopravy
Souhrn
Technická základna vodní dopravy je tvořena infrastrukturou vodní dopravy, kam především patří vodní dopravní cesty a na nich navazující přístavy včetně jejich vybavení, a plavidly. Primární členění vodní dopravy je na námořní (mezi kontinenty) a vnitrozemskou (v rámci kontinentu), tomuto členění potom odpovídá i technická základna.
2.3.1
Infrastruktura vodní dopravy
Poznámka
Co se týče infrastruktury vodní dopravy, v následujícím textu se omezíme pouze na základní přehled infrastruktury vnitrozemské vodní dopravy, neboť ta má z důvodu vnitrozemské polohy ČR podstatnější význam.
Definice
Infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy se především skládá ze sítě vnitrozemských vodních cest a přístavů.
Síť vnitrozemských vodních cest je tvořena všemi splavnými toky na uvažovaném území. Do sítě vnitrozemských vodních cest se řadí i pobřežní vody moří a oceánů, plavbu v pobřežních vodách moří a oceánů nazýváme kabotáž. Vnitrozemské vodní cesty mohou být přirozené (vznikly působením přírody) a umělé (vznikly působením člověka).
Zajímavost
Základním problémem České republiky vztažmo k možnostem využívání vodní dopravy je nedostatečně hustá síť vodních cest – splavnými toky jsou pouze Vltava a Labe, přičemž celková délka splavných vodních cest se uvádí pouze 303 km. V souvislosti s rozšířením sítě vodních cest na území ČR se uvažuje o vybudování kanálu Dunaj – Odra – Labe, který by propojil tyto tři řeky, čímž by ve výsledku došlo k propojení Černého moře (ústí Dunaj), Baltského moře (ústí Odra) a Severního moře (ústí Labe) a Česká republika by se stala tranzitní zemí pro vnitrozemskou vodní dopravu. Je však nutno podotknout, že o stavbě tohoto kanálu se uvažuje již déle než 100 let.
Přirozenými vodními cestami jsou řeky a jezera, umělými vodními cestami jsou kanály a průplavy. Podle jejich technického charakteru je dělíme na vodní cesty s volnou hladinou (výška hladiny může vlivem klimatických podmínek značně kolísat, což může vést až k dočasné nesplavnosti vodní cesty) a se vzdutou hladinou (dostatečná hloubka vodní cesty je zajištěna např. jezem, výška hladiny není tak závislá na klimatických podmínkách).
Vodní cesty s volnou hladinou jsou tvořeny přirozeně splavnými řekami a řekami s uměle upravovanou splavností (uměle upravovaným průtokem). Mezi vodní cesty se vzdutou hladinou patří kanalizované řeky, průplavy a kanály.
Nedílnou částí infrastruktury vnitrozemské vodní dopravy jsou přístavy. Přístavy jsou místa zajišťující nakládku a vykládku nákladu, nástup a výstup cestujících, skladování zboží atd.
2.3.2
Plavidla
Definice
Dopravní prostředky vodní dopravy obecně nazýváme plavidla. Podle jejich účelu je můžeme rozdělit na obchodní (sloužící k přepravě osob, nebo zboží, příp. mohou sloužit jak k přepravě osob, tak i nákladu), rybářská, vojenská a speciální, kam můžeme zařadit např. ledoborce.
Pro potřeby tohoto studijního textu se dále zaměříme pouze na obchodní plavidla sloužící pro přepravu zboží. Tato plavidla můžeme podle charakteru nákladu rozdělit na plavidla pro suchý náklad a plavidla pro tekutý náklad, kterým se říká tankery. Plavidla pro suchý náklad dále členíme na plavidla pro přepravu kusového zboží (přeprava zboží baleného v bednách, krabicích, paletách apod., případně zboží nebaleného – např. automobily, stroje apod.), hromadného substrátu (železná ruda, uhlí, písek atd.) a pro přepravu speciálních nákladů.
Do kategorie plavidel pro přepravu speciálních nákladů řadíme plavidla chladírenská (přeprava zboží pod kontrolovanou teplotou), plavidla typu RO-RO (zkratka pochází z anglického „Roll-On/Roll-Off“ a označuje horizontální způsob nakládky a vykládky plavidla – např. přeprava automobilů, návěsů apod.), kontejnerová plavidla (slouží pro přepravu zboží výhradně baleného v kontejnerech), mateřské lodi (slouží pro námořní přepravu tzv. člunových kontejnerů) a trajekty.
Definice
Podle toho, zda je plavidlo vybaveno vlastním pohonem, či nikoliv, můžeme definovat následující kategorie plavidel. Lodě jsou vybaveny vlastním pohonem a současně jsou vybaveny prostorem pro přepravu osob či nákladu, případně obojího. Remorkér je plavidlo, které je vybaveno vlastním pohonem, ale již není schopno samostatně přepravovat osoby či náklad – svou funkcí ho můžeme přirovnat k lokomotivě, příp. tahači. Člun potom označuje plavidlo bez vlastního pohonu určené pro přepravu nákladu. Jelikož je člun bez vlastního pohonu, musí být vlečen, příp. tažen remorkérem či lodí.