2.2
Technická základna silniční dopravy
Souhrn
Technická základna silniční dopravy je tvořena sítí pozemních komunikací a s nimi souvisejícím vybavením (infrastruktura silniční dopravy) a silničními vozidly (mobilní technická základna). Pozemní komunikací rozumíme liniovou stavbu určenou převážně pro pohyb silničních dopravních prostředků, případně k pohybu chodců, cyklistů a výjimečně i kolejových vozidel.
2.2.1
Infrastruktura silniční dopravy
Definice
Pozemní komunikace se dělí na komunikace v intravilánu a extravilánu. Pozemní komunikace v intravilánu jsou komunikace v zastavěném území (obci) – nazýváme je místní komunikace (někdy též městské komunikace). Pozemními komunikacemi v extravilánu jsou komunikace mimo zastavěné území.
Zákon o pozemních komunikacích rozděluje pozemní komunikace v extravilánu na dálnice (I. a II. třídy), silnice (I., II. a III. třídy) a účelové komunikace. Místní komunikace se pak podle jejich funkce dělí na místní komunikace I., II., III. a IV. třídy. V obci se dále můžeme setkat s průtahy silnic a dálnic obcemi. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy kraj, na jehož území se silnice nachází. Vlastníkem místních komunikací je potom obec, na jejímž území místní komunikace leží. Vlastníkem účelových komunikací je potom fyzická nebo právnická osoba.
Definice
Místa, v nichž se pozemní komunikace protínají, příp. stýkají, přičemž jsou tyto komunikace vzájemně propojeny, nazýváme křižovatky. Za křižovatku se nepovažuje napojení lesních a polních cest, sjezdy k nemovitostem a připojení obslužných dopravních zařízení.
Nedílnou součástí infrastruktury silniční dopravy jsou dále parkovací a odstavné plochy, zastávky sloužící pro nástup a výstup cestujících v hromadné dopravě atd.
Zajímavost
Nezbytnou součástí infrastruktury silniční dopravy jsou potom různá bezpečnostní zařízení, jejichž úkolem je zvyšovat bezpečnost silniční dopravy, příp. eliminovat následky dopravních nehod. Tato bezpečnostní zařízení můžeme rozdělit na vodicí a záchytná. Vodicí bezpečnostní zařízení informují účastníky silničního provozu o vedení pozemní komunikace zejména při zhoršené viditelnosti, patří zde např. vodicí proužky, směrové sloupky apod. V současné době se můžeme setkat s vodicími proužky, které kromě své základní optické funkce informují řidiče akusticky o tom, že hrozí vyjetí vozidla z vymezeného jízdního pruhu. Hlavním smyslem záchytných bezpečnostních zařízení je zamezit vyjetí vozidla mimo prostor pozemní komunikace, příp. zamezit přejetí vozidla do opačného směru. Zde patří především svodidla, zábradlí, obrubníky apod.
Do vybavení pozemních komunikací potom patří dopravní značky, které slouží po potřeby řízení silničního provozu. Dopravní značky rozdělujeme na svislé (stálé, proměnné nebo přenosné) a vodorovné (stálé nebo přechodné).
2.2.2
Silniční vozidla
Definice
Mobilní technickou základnu silniční dopravy tvoří vozidla silniční dopravy, která dělíme na několik kategorií:
  • L – motocykly – tyto se dále dělí na podkategorie v závislosti na zdvihovém objemu válců motoru, maximální konstrukční rychlosti a uspořádání kol motocyklu.
  • M – osobní automobily a autobusy – tyto se dělí na tři podkategorie:
    • M1 – osobní automobily – nejvýše devět míst k sezení včetně řidiče, hmotnost do 3,5 tuny a prostor pro přepravu nákladu nesmí být větší než prostor pro přepravu osob,
    • M2 – autobusy – devět a více míst k sezení pro cestující, celková hmotnost není vyšší než 5 tun,
    • M3 – autobusy – devět a více míst k sezení pro cestující, celková hmotnost vyšší než 5 tun.
  • N – nákladní automobily (včetně tahačů návěsů a přívěsů) – podle celkové hmotnosti se pak dělí na:
    • N1 – celková hmotnost do 3,5 tuny včetně,
    • N2 – celková hmotnost větší než 3,5 tuny, ale nepřekračující 12 tun,
    • N3 – celková hmotnost překračuje 12 tun.
  • O – přípojná vozidla (přívěsy a návěsy) – podle celkové hmotnosti (0,75 tuny, 3,5 tuny, 10 tun a nad 10 tun) se dále dělí na 4 podkategorie. Pro přípojná vozidla traktorů jsou limitní celkové hmotnosti 1,5 tuny, 3,5 tuny, 6 tun a nad 6 tun.
  • T – traktory zemědělské nebo lesnické,
  • S – pracovní stroje,
  • R – ostatní vozidla nezařaditelná do žádné z výše uvedených kategorií.
Definice
Tahače jsou druhem nákladních automobilů určených k tažení vozidel přípojných. Přípojná vozidla jsou vozidla bez vlastního pohonu. Přípojným vozidlem může být přívěs (pouze nepodstatná část jeho hmotnosti se přenáší na tažné vozidlo) a návěs (podstatná část jeho hmotnosti se přenáší na tažné vozidlo – tahač návěsu).
Jízdní soupravou rozumíme soupravu složenou z motorového vozidla spojeného s jedním nebo více přípojnými vozidly, přičemž rozlišujeme přívěsové jízdní soupravy a návěsové jízdní soupravy.
Zajímavost
Každému vyrobenému silničnímu vozidlu je přiděleno jedinečné identifikační číslo – Identifikační číslo vozidla VIN (zkratka z anglického „Vehicle identification number“). Jeho závazná struktura je od roku 1983 určena normou (ISO 3779:1983). Každý VIN kód se skládá ze 17 alfanumerických znaků, které jsou dle normy rozděleny do 3 znakových skupin:
XXX XXXXXX XXXXXXXX.
První tři znaky tvoří světový znak výrobce WMI (z anglického „World Manufacturer Identifier“). Druhá skupina znaků tvoří popisný kód vozidla VDS (z anglického „Vehicle Descriptor Section“. Ten kóduje informaci o tom, zda se jedná o osobní či nákladní automobil, druh, provedení a karoserii vozidla. Třetí skupina znaků tvoří rejstříkový kód vozidla VIS (z anglického „Vehicle Identifier Section“), který specifikuje rok výroby, montážní závod a výrobní číslo vozidla.