Pro každý objekt má být zřízena jedna přípojka. Jestliže je pro jeden objekt provedeno více přípojek, musí být tato skutečnost vyznačena v každé přípojkové skříni daného objektu.

Obytné budovy se zpravidla připojují na distribuční síť nízkého napětí 0,4 kV. Tyto sítě se provádějí v současné době nejčastěji jako kabelové, zvláště v městské výstavbě, ale ještě se též můžeme setkat se sítěmi nízkého napětí provedenými venkovním vedením. Vedení tvoří buď lana AlFe, nebo závěsné kabely. Přípojky se zřizují vždy s plným počtem vodičů rozvodného zařízení provozovatele distribuční soustavy v místě připojení.

Při zřizování nové přípojky nebo rekonstrukci stávající musí být provedena dostupná technická opatření k zamezení neoprávněného odběru elektřiny.

Distribuční sítě nízkého napětí jsou napájené z distribučních sítí napětí vysokého (22 kV, příp. 35 kV). Změnu velikosti napětí zajišťují distribuční transformátory, které mívají obvyklý jmenovitý výkon 40, 63, 80, 100, 160, 250, 400, 630, 1 000, 1 600 kVA. Často se též provádí připojení tak, že z distribučního transformátoru 22/0,4 kV se vede vodič do RIS (rozpojovací instalační skříně) a z ní pak vedou přípojky k několika domům. RIS je na obr. 4. Též se někdy označuje jako jistící skříň.

Domovní přípojky z venkovního vedení je možno provést buď lany AlFe, nebo závěsnými izolovanými vodiči. Připojení se provede vždy z nejbližšího sloupu venkovního vedení. Připojovací vedení má vést minimálně 5,5 m nad zemí.

Minimální průřez lana AlFe je 16 mm². Lana AlFe ve starších instalacích se vedou ke konzole nebo střešníku na domě, tam se připevní izolátory a od konzole vede již izolovaný vodič obvykle v trubce ve zdi do hlavní domovní skříně, jak ukazuje obr. 2. Od konzoly nebo od střešníku k HDS má být vedení co nejkratší. Kabel by měl vyhovovat i z hlediska hořlavosti. Vedení nesmí být přerušované.

Izolované vodiče (závěsné kabely) se vedou obdobným způsobem. Minimální průřez závěsného kabelu by měl být pro Al 16 mm². Připojovací vodič se opět nesmí přerušovat. Závěsný kabel se provádí podobně jako vodič AYKY (čtyři žíly) se zalisovaným nosným lanem ve společném plášti, který musí být odolný proti povětrnostním vlivům. Alternativní možností je samonosné čtyřžilové vedení, ve kterém jsou stočené čtyři samostatné izolované vodiče.

Vedení se smí vést pouze veřejně přístupným prostorem (ne například bytem).

Přípojka se provádí od distribučního kabelového vedení, minimální průřez pro přípojku je stanoven 10 mm² Cu, příp. 16 mm² Al. Často se používají hliníkové kabely větších průřezů (120 – 240 mm²). Odbočení od distribučního kabelového vedení se provádí dvěma způsoby:

Uložení kabelu do země je popsáno v kap. 2.6.4.

Někdy se vede po sloupu distribučního vedení dolů již přímo kabel a odtud pak pokračuje zemí k připojovanému objektu, jak je vidět na obr. 5.

Pokud kabelová přípojka odbočuje z venkovního vedení, musí být kabel po sloupu venkovního vedení chráněn proti mechanickému poškození ochrannou trubkou do výše minimálně 2,5 m nad zemí. V místě zaústění kabelu do ochranné trubky se doporučuje opatření proti zatékání vody.